Exministr financí je svým životním a politickým založením individualista a tržní fundamentalista, což samo o sobě je křesťanství vzdálené. Kalousek je také známý hulvát a nevychovanec, který rád argumentuje ad hominem. To ukázal i ve středu
4. června, když se na odborné platformě „nevinně“ zeptal referujícího prof. Jaroslava Vostatka, jak dlouho byl členem Komunistické strany Československa. Jak souvisela tato otázka s probíraným tématem, což bylo porovnávání a popis důchodových systémů, to ví jen Kalousek sám. Objektivně neexistoval důvod, proč člověka, kterými se mj. systémy sociálního pojištění zabývá desítky let, takto urážet. Trapně znělo exministrovo vyjádření, že „tento fakt (Vostatkovo členství v KSČ) jsem nepodroboval žádnému hodnocení (…)“. Tím vlastně přiznal, že to byla jen provokace mající vyvést přednášejícího z míry, a zbytečnost svého dotazu. Kalouskovi bychom mohli oplatit stejnou mincí a zeptat se ho, jako dlouho za minulého režimu za ČSL v Národní frontě pomáhal budovat rozvinutý reálný socialismus. Nebo do Československé strany lidové v roce 1984 vstoupil jiný Miroslav Kalousek?
Subjektivním důvodem, proč Kalousek Vostatka napadl, je jednak jeho osobnostní profil a jednak do určité míry abstinenční příznak ze ztráty vrcholné funkce nejdůležitějšího ministra. Samozřejmě zde hraje roli i jeho ideové zakotvení a malá ochota přijímat argumenty narušující jeho představu ideálně fungujícího trhu ve všech oblastech. Zároveň jeho extempore svědčí o tom, jakou politiku nyní bude Kalousek a „jeho“ TOP09 praktikovat. Budou zcela bez reflexe kritizovat to, co chce Sobotkova vláda zkorigovat, a tím jsou zpackané reformy, jejímž cílem bylo oslabení solidarity a zvýhodnění nejsilnějších příjmových skupin obyvatelstva.
Zmíněný 2. penzijní pilíř skončil pro Nečasovo-Kalouskovu vládu totálním krachem, když se do nově vzniklých fondů do dneška přihlásilo jen něco přes 80 tisíc lidí (konkrétně v září minulého roku to bylo 82 tisíc). Vláda si přitom ještě zhruba před dvěma lety slibovala, že do léta roku 2013 se do fondů přihlásí půl milionu (!) spořících. Nemluvě o výnosu, který za minulý rok činil v tomto pilíři pouhých 1,8 %, což tak tak pokrylo inflaci za celý minulý rok (podle ČSÚ 1,4 %). Přesto se nedávno nechal skutečný předseda TOP09 slyšet, že nejvíce za svého působení ve vládě lituje toho, že se tento experiment nezavedl pro všechny ekonomicky činné povinně. Pro pravicovou opozici bude jistě typické, že místo toho, aby uznala chyby za nepodařené reformy, které s tehdy nejsilnější opoziční stranou projednávala jako hotovou věc, bude při každé příležitosti mířit na vládu, která se je pouze snaží napravit. To je na program opoziční práce poněkud málo. Bývalý ministr financí a členové minulé pravicové koalice tak v následující době ochutnají „vlastní medicínu“.
Kalousek je čím dál nervóznější z představy, že nová vláda mu „jeho“ tolik prosazované reformy pro horních 20 tisíc (vzpomeňme např. jeho zuřivé obhajování projektu sKaret a kolegy ministra práce J. Drábka) změní či dokonce zruší, proto se uchyluje k primitivnímu hrubému chování, přestože sám o sobě je inteligentní velice. Nicméně kombinace inteligentního asociála a bezkrupulózního pragmatika, vystupujícího navenek jako konzervativní křesťanský demokrat, má do tolerantního, k ostatním ohleduplného a solidárního křesťana vskutku daleko. Možná by si měl vášnivý antirovnostář nejdříve poslechnout papeže Františka a jeho kritiku globální sociální nerovnosti. Je snad papež podle něj zatvrzelý rovnostář a levičák?
Problém exministra je v tom, že trpí pocitem vlastní výjimečnosti, a s tím poměřuje ostatní. Ve skutečnosti je to chladně, pragmaticky uvažující egoista a nesporně nad jinými vyčnívající politický taktik, který jde za svým cílem ve stylu „účel světí prostředky“. Stačí si v této souvislosti připomenout Kalouskovu rezignaci na předsedu KDU-ČSL v roce 2006 a okolnosti, které ji provázely.
V té době představoval v této straně pravicové křídlo, které ovšem bylo dlouhodobě menšinové. Těsně po volbách začal vyjednávat s ČSSD koaliční vládu tolerovanou KSČM – prý z důvodu, že se doslechl, že ČSSD a ODS vyjednávají velkou koalici, a on tomu chtěl zabránit. Vzhledem k tomu, že Kalousek předtím dlouho věděl, že jako představitel menšinového proudu se setkává s odporem, když se snažil stranu více přimknout k tehdejší ODS, jeho následné odvolání z funkce pro něj bylo vítanou záminkou, aby ještě jako lidovec začal připravovat vznik nové strany. To se mu v březnu 2009 podařilo, když s dalšími odpadlými lidoveckými členy založil právě TOP09, v níž mohl uplatnit svůj dříve menšinový ideový postoj jako oficiální politickou doktrínu. S bývalou stranou se rozloučil osobitým vzkazem, když ji oficiálně člensky opustil až od dva měsíce později.
I letmým pohledem na jeho politickou historii je zřejmé, že Kalousek křesťanem v pravém slova smyslu není. Toto označení používá vesměs jako prostředku, který mu má zajistit opěrný bod k prosazení osobních ambic a dlouholeté stabilní postavení na politické scéně. Jeho moralizování druhých a napadání za jejich minulost je navýsost pokrytecké a jen dokazuje, že jeho morální kredit je nevalný a že míra jeho egocentrismu minimálně dosahuje míry nepopularity vlád, v nichž v minulých letech působil. Bránit své politické dílo ale dokáže až s fanatickým zaujetím znamenitě.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
