Zainteresované strany se zatím nebyly schopny dohodnout na urovnání konfliktu, a na Ukrajině tak pokračuje nestabilita, kterou odstartovaly demonstrace po rozhodnutí tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče nepodepsat na podzim loňského roku asociační dohodu s EU. Ta společně s USA soustavně obviňuje Rusko z vměšování se do záležitostí Ukrajiny, přijímá nové sankce a Rusku připisuje vinu prakticky za všechny události počínající od onoho rozhodnutí nepodepsat asociační smlouvu. Leží ale veškerá vina skutečně jen na největším ukrajinském sousedovi?

Především je třeba mít na zřeteli příčinu a následek událostí, které Ukrajinou hýbají již téměř rok. Většina EU a USA viní z rozpoutání nepokojů Janukovyče, protože podle nich nepodepsal asociační smlouvu s EU a tím vyvolal hněv lidu. Zapomínají však dodat, že pokud není dojednáno všechno, není dojednáno nic, a že každý účastník může kdykoliv jednání svobodně přerušit. Janukovyč si spočítal, že ekonomický přínos vyplývající se statutu nabytého touto smlouvou není větší než užitky plynoucí z dohody předložené Ruskem (15 miliard dolarů na podporu ukrajinské ekonomiky, resp. uhrazení části dluhu, a slevu na plyn), předpokládající stávající hospodářskou orientaci na Rusko a její energeticko-průmyslovou základnu. Janukovyč si s přihlédnutím na provázanost ukrajinského a ruského hospodářství zvolil jistotu a stabilitu. Na toto rozhodnutí měl jakožto legitimní reprezentant Ukrajiny plné právo. Stejně tak měly plné právo demonstrovat ti, kteří si podpisem této smlouvy slibovali lepší budoucnost (byť naivně) a kteří přišli protestovat na náměstí Nezávislosti (Majdan).

Do dění na Majdanu se k pokojně demonstrujícím přidaly nacionalistické krajně pravicové síly, zejména tábor Pravého sektoru, jež rozpoutaly na náměstí doslova peklo. Vzduchem létaly kameny, dlažební kostky i Molotovovy koktejly a nedlouho poté se začalo i střílet. Nedává smysl to, co jako kolovrátek opakovali a stále opakují zástupci EU i USA, že to byl ukrajinský prezident, kdo dal rozkaz střílet do demonstrantů. Proč by jinak ostřelovači pálili do vlastních řad? Mezi mrtvými a zraněnými totiž byli podle svědectví ošetřujících lékařů nebo novinářů i policisté. Vše nasvědčuje tomu, že začátkem tohoto roku vyostřili situaci na Ukrajině nejradikálnější účastníci Majdanu, nebo třetí strana. (Vyšetřování krvavého incidentu stále pokračuje, ale existuje podezření, že současná vláda se pro transparentní vyšetření nedělá dost, a někteří podezřívají z účasti na masakru paramilitární Pravý sektor.)

Tlak na odstoupení Janukovyče se nicméně začal stupňovat a Janukovyč koncem února pod jeho tíhou ustoupil a navrhl opozici omezení prezidentských pravomocí ve prospěch parlamentu, úpravu ústavy a zformování „vlády národního porozumění“. Umírněná opozice s návrhem posvěceným zástupci EU souhlasila, krátce předtím vytvořená Rada Majdanu však nikoli. Radikálové sdružení v radě, mj. členové Pravého sektoru nebo příznivci nacionalistické antisemitské strany Svoboda, začali krátce nato obsazovat budovy státní správy, ničit majetek státu a vyhrožovat lidem spojeným s Jakukovyčovým režimem, usilujíce o pokračování revoluce a zúčtování se „starým“ režimem. Postavili se i proti umírněné opozici, která je nedokázala přesvědčit o výhodnosti dohody s tehdejším prezidentem. Ještě v únoru se po nelegitimním zvolení vlády stal premiérem Arsenij Jaceňuk a dočasným prezidentem předseda parlamentu Oleksandr Turčynov. Další události včetně ruské anexe Krymu v březnu, zvolení nového prezidenta Petra Porošenka, vyostření napětí na jihovýchodě Ukrajiny nebo rozpadu Jaceňukovy vlády v červenci jsou dostatečně známé a není třeba se o nich na těchto řádcích zmiňovat.