Označil postup francouzské trestněpravní mašinérie za „politickou instrumentalizaci spravedlnosti" (rozumějme: resortu spravedlnosti). A jeho stoupenci s jazykem nejprořízlejším přirovnávali tento týden postup orgánů činných v trestním řízení ke skutkům nacistického Gestapa, režimu ve Vichy s nacisty kolaborujícímu a k řádění východoněmecké Stasi.

Když naposledy - v letech 2012-2014 - tahali po soudech Silvia Berlusconiho a také odsoudili (nakonec neskončil ve vězení, nýbrž - minulý měsíc - v domově důchodců), neustále hovořil o spiknutí soudců, „komunistů a feministek" v talárech. Měl je „prokouknuté"; nejbohatšího muže v Itálii pronásledují „pučisté" kolem soudce „čistých rukou" Antonia di Pietra už skoro dvacet let, během nichž se čtyřikrát dostal - tedy Berlusconi, nikoli di Pietro - k moci... Bunga bunga!

Tohle známe: Petr Nečas, letos v únoru obviněný z úplatkářství (když všechny údajně úplatné poslance ODS - na rozdíl od údajně uplácejícího premiéra - vyvinil Nejvyšší soud), měl jasno už loni v létě: jeho vládu „České prokurátorské republiky" svrhli ti policisté a žalobci, jež jsou podle něj „dobytek a svině", potažmo „jakobíni", kteří se nezastaví před ničím. Kdybychom neměli Putina, stal by se dnešním Stalinem olomoucký státní zástupce Ivo Ištvan a pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová stala by v očích tisku Ulrikou Meinhofovou z Frakce Rudé armády.

Slepá spravedlnost

Máme několik možností. Může nám lahodit, že Česko vstoupilo do statistik trestně stíhaných osob z nejvyšších pater politiky. A že tedy vskutku patříme do vyspělé Evropy, v nichž se také prosazuje právní stát a spravedlnost (zatím je to ovšem nanicovaté; těch pár hříšníků nikde pořádně neodsoudili a všichni obvinění dokázali - nebo slibují - příslušným orgánům pěkně zatopit). Evropská civilizace sochá do kamene Spravedlnost se zavázanýma očima, protože ta má být slepá k jakýmkoli jiným, neprávním okolnostem, včetně mocenských ambicí a postů potrefených hus. Nečas přišel o vládu. Berlusconi o možnost kandidovat ve volbách (a dost možná popáté zvítězit). Sarkozy o záměr sjednotit francouzskou pravici proti Hollandovu socialistickému establishmentu, který je bezprecedentně nepopulární a jejž v jakýchkoli příštích volbách odstaví od moci každý trouba. Spravedlnost třímá meč (moc) a váhy (zákon). A je jen sama sebou...

Oprávněné je ovšem také vážné zamyšlení (svoboda myšlení k právnímu státu snad ještě patří), z čeho přesně (kromě právní kultury) lidé v talárech odvozují svoji moc v demokratické zemi. O tom se uvažuje i v té Francii - bez ohledu na jakýkoli trestněprávní skandál, z nichž doposud nejznámější byl ten americký s DSK, socialistou Dominikem Strauss-Kahnem (šéfem MMF, který aspiroval na funkci prezidenta a kterého v čele mocné mezinárodní instituce nakonec vystřídala Sarkozyho ministryně financí Christine Lagardeová...) Francouzský profesor právních dějin Jacques Krynen - žádný pravičák, levičák nebo uvědomělý totalitář - se například nedávno rozhovořil takto: „Politici jsou legitimizovaní volbou. To je základ demokracie. Soudci také drží moc, ale nezískávají ji mandátem lidu. A to by se mělo změnit. Tato idea, kterou podporuji, se samozřejmě nelíbí. Nelíbí se soudcům, kteří nechtějí být voleni, nelíbí se politikům, kteří nechtějí, aby soudci byli voleni." (Dějiny a současnost 4/2014, str. 40).