Nic se tak dobře nesemílá jako právě Semelová. Tohle zosobnění Absolutního Zla teď navíc už ani nemusí nad hrobem Klementa Gottwalda řečnit o ztraceném ráji, chválit Vasila Biĺaka jako významnou osobnost a požadovat, aby bylo ve školách - kvůli objektivitě - vyváženo působení ÚSTR a organizace Člověk v tísni například Sdružením slovanské vzájemnosti anebo Kluby českého pohraničí. A aby tam byl vedle Milady Horákové připomínán Julius Fučík. Prkotiny. Mezitím se stala podezřelou z těžkých zločinů a je třeba řešit hlavní nebezpečí, které od Semelové vzešlo. Dámy a pánové, máme ji!

Spáchala totiž možná hned tři trestné činy, za něž čtyřiapadesátileté učitelce hrozí až deset let vězení: vždyť ona vlastně - stojí de facto v trestním oznámení - založila, podporovala a propagovala hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka (§ 403 tr. zák.), projevila sympatii k takovému hnutí (§ 404) a popřela, zpochybňovala, schvalovala a ospravedlňovala genocidium (§ 405). Až se pokusí - jako v té starorežimní anekdotě o zajíci, jenž „prodal kožku a pláchl přes Jugošku" - za své ohavné zločiny uniknout spravedlnosti do zahraničí, měla by zřejmě být už „na čáře" - Schengen Neschengen - zastřelena na útěku.

Jak je možné naráz spáchat tolik odporných skutků? To takhle přijdete - jak učinila Marta Semelová 13. února 2014 - jako host do oblíbeného pořadu České televize (do pořadu, jenž se schválně zove Hyde Park podle slavné londýnské lokality, kde si může každý plácat, co chce). A pod palbou naléhavých otázek moderátora a zběsilých dotazů televizních diváků, které hekticky běží na liště obrazovky, z vás možná vypadne něco podobně jednostranného (v jakémkoli směru), co napleskala soudružka Semelová: že třeba vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou (tento pátek uplyne od její popravy 64 let) byla sice „smutná událost", ale že obžalovaná se „ke všemu přiznala" (a „velmi pochybuju", řekla, že vynuceně). Padl i žert o tom, že obětí komunistického režimu bylo - jak to tak vypadá - víc, než mělo Československo obyvatel. A zazněla stará fráze, že intervence Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 nebyla okupací, nýbrž „internacionální pomocí" (která však - připustila Semelová - zadělala vládcům na věru velké problémy).
Toť vlastně vše. Nezaráží mě, že se příslušný žalobce podáním na Semelovou vážně zabývá; v právním státě je třeba předstírat vážnost i nad trestním oznámením, které je na první pohled slaboduché. A které vlastně znevažuje týž právní stát, jeho občanské svobody i lidská práva s podobnou razancí, s jakou Marta Semelová celoživotně zahrabává ideu komunismu. Zarážející je, že státní zástupce Jan Petrásek není schopen vlastního právního posouzení údajných trestných činů. A že proto rozhodl - jak jsme se nejpozději v pondělí dozvěděli -, že inkriminované výroky poslankyně Semelové „prozkoumá znalec z oboru politologie". Je tohle „z trestně-právnění" jednostranných názorů a pochybností, které zasahují do politologické disciplíny, jen „poprávněním" politiky (pokud ne její popravou) anebo už zase politizací práva? Myje si návladní ruce, protože je nekvalifikovaný? Nebo se bojí případ jednoduše odložit z čiré zbabělosti?

Politologů je dnes mnoho, skoro každý je politolog. Pes v mordě nám jich nanosí na dvorek za hodinu sto - a pak se nám tam mezi sebou poperou a vyválejí ve slepičácích v lítém boji o každou větu, o každé slovo. Z jakého seznamu politologů bude pan žalobce vybírat? Budou jejich jména napsaná na kartičkách a tahána poslepu z osudí? V tom případě navrhuji osvědčenou metodu, zvanou „karlovarská losovačka". Mohlo by se jinak totiž stát, že náhodou vytáhnou politoložku Vladimíru Dvořákovou, která - jako předlistopadová členka KSČ - nemohla bez vážných osobních následků ani pípnout proti oficiální verzi, že Brežněvův tankový úder na Prahu nebyla žádná okupace, ale „internacionální pomoc". Mohli by vytáhnout Romana Jocha, jenž měl velké pochopení pro chilského generála Pinocheta, masového politického vraha, zatímco protijaderné vize Baracka Obamy počastoval těmito pádnými slovy: „Svět bez jaderných zbraní? Ne, děkuji." A při naší smůle by nakonec možná rozhodoval o vznesení obvinění proti Martě Semelové česko-německý politolog a historik Jan Berwid-Buquoy, který veřejně spekuluje, že Milada Horáková vůbec nebyla popravena a svůj život - díky výměně špionů mezi USA a SSR - pokojně dožila ve Spojených státech.

Dlouho jsem si myslel, že nejdokonalejší karikaturou sebe sama byl - a vůbec z povahy svého ledví mohl být - jen ten minulý režim a jeho různé varianty. Mýliti se jest lidské.