To je skoro na ohňostroj, protože loni jsme naopak spadli o více než jedno procento. A ještě v dubnu nám MMF věštil necelá dvě procenta růstu. Teď dokonce emisaři konstatovali, že vedle exportu je probíhající růst tažen prý i tou poptávkou. Dobrá zpráva pro šéfredaktory! Češi si dají trochu drobných stranou a budou více kupovat i zcela stupidní časopisy.

Blýskáním na lepší časy nás oslňují už delší dobu. Nedávno se optimisticky rozhovořil i nový šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, někdejší evropský pilíř americké investiční banky Goldman Sachs, která pomáhala Řecku skrývat dluhy, a klíčový politik české transformace 90. let, která stojí na počátku našeho nynějšího štěstí. „Česká ekonomika je v lepším stavu než loni," zdůraznil v rozhovoru pro ČTK 20. května. Ale nebyl by to Dlouhý, aby do kaše nenastrouhal křídu, když upozornil na „paradox", že Česko mělo v minulých letech mezi sousedními zeměmi nejhorší výsledek HDP. A přesto bylo makroekonomy a finančními trhy hodnoceno pozitivně jako „stabilní ekonomika s nízkými deficity, malou zadlužeností a pevnou měnou".

Paradoxní systém

V tom „paradoxu" je ale podstata věci: nejde totiž o žádný paradox, ale o normální fungování současného ekonomické systému, jejž lze adekvátně vyhodnotit jen ve světových souřadnicích a jemuž vládne finanční kasino. A to zcela bez ohledu na stav „materiální" ekonomiky, koupěschopnost obyvatelstva a rozzuřenost občanů kterékoli země, která se stále ještě právem nazývá demokracií. Tady přece musí být něco špatně!

Ne, nejde o moralitu. Banka pro mezinárodní platby (BIS - Bank for International Settlements), sídlící ve Švýcarsku a mající vhled pod pokličku aktuálního ekonomické situace, minulý týden konstatovala „záhadné odpojení mezi dosavadním vzestupem finančních trhů a reálného ekonomického vývoje po celém světě". A bude to tento reálný vývoj, který nakonec rozhodne, jak si povede česká ekonomika. Bude to právě tento vývoj ve světovém měřítku, který je pravým důvodem smutného konstatování, že i přes růst 2,5 HDP se očekává v letech 2014-2015 faktická stagnace zaměstnanosti. Že nezaměstnanost má sice u nás kulminovat v tomto létě, ale její „snižování" bude jen kosmetické...

Co se vlastně doopravdy děje se světem, který - před stoletým výročím první světové války - silně v ekonomice připomíná takzvanou Dlouhou depresi od 70. do 90. let 19. století, po níž velmi slabé oživení vyústilo v globální válečný masakr a ve vlnu revolucí? Vedoucí ekonom švýcarské BIS Claudio Borio na tiskové konferenci varoval, že „znovu a znovu se zdánlivě silné (obchodní a platební) bilance ukazují jako maska netušené zranitelnosti". Podle jeho slov je „poněkud znepokojující" vidět dnes modely růstu podobné těm, které předcházely krizi v roce 2008. A přirovnal současné jásání makroekonomů nad novou vlnou růstu k pozorovatelům, kteří na břehu moře přeměřují jednotlivé vlnky, aniž by vnímali odliv. Anebo blížící se tsunami.

Fakta, která rozhodnou, zda Česko konečně skutečného štěstí dojde, se líhnou v rozhodujících uzlech globální ekonomiky. A tam to stále nevypadá nejlépe. Dokonce i „odpojené" finanční trhy v posledním týdnu spadly do červených čísel. A ze všech stran jsou slyšet přirovnání jejich nové „nervozity" k horkému „hypotečnímu" létu 2007, k předehře Velké (a dlouhé) finanční krize 2008.