Zákon, jehož vznik iniciovala ještě Nečasova vláda kritizují snad kromě organizací přímo zřizovaných ministerstvem kultury všichni. Profesionální pracovníci působící v památkové péči, restaurátoři, akademici, spolky sdružené v Asociaci pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, Česká komora architektů a nově i Občanské sdružení majitelů domů v ČR.

Tato organizace hájící zájmy více jak 4 000 majitelů rodinných a nájemních domů ve své tiskové zprávě ze 7. března uvedla, že: „Celý zákon ukládá vlastníkům památek nebo vlastníkům nemovitosti nacházející se v památkovém území nebo v ochranném památkovém pásmu řadu povinností, často velmi nákladných, aniž jim k tomu poskytuje prostředky na ochranu. Zákon kupodivu nepředpokládá účast orgánů místní samosprávy například v řízeních o prohlášení za kulturní památku či národní kulturní památku nebo při prohlášení památkového území nebo v řízeních o jejich zrušení. V případě Prahy je pak jednotlivým městským částem zákonem přímo upřeno podílet se památkové ochraně, což odporuje principu subsidiarity a z Prahy nesystémově dělá jedinou oblast v republice, kde je památkové řízení dvoustupňové (Odbor památkové péče MHMP => ministerstvo kultury). Všude jinde je přitom třístupňové.“

http://www.osmd.cz/cz/osmd/tiskova-zprava-osmd-k-navrhu-zakona-o-ochrane-pamatkoveho-fondu-2149/