I když jsou v Římě.

Je to několik let, kdy jsem napsal článek na téma Sociální stát, a z mého pohledu se nejen nic nezměnilo, ale naopak zhoršilo. Stačí se jen podívat na jednání o rozpočtu v naší vládě a pak v parlamentu. Tihle jsou nedoceněni, tito mají platy pod úrovní platů obvyklých v tradičních státech Evropské unie, tady je nutné podporovat tyhle a tamty. Prostě klasika, a zvláště před volbami. Učitelé jsou málo placeni, protože v EU a hlavně v zakladatelských zemích jsou platy nad průměrem. Stejné to je u lékařů a dalších pro volby atraktivních profesí. Do toho se hlásí různé neziskové organizace s programem na uplatnění gender rovnosti, sex rovnosti, případně na sexuální diskriminaci, kdy pak čteme o tom, kdo získá „Sexistické prasátko“ a dnes i v předhánění se, kdo příjme více uprchlíků a kolik kdo na ně vydává.

Jistě, učitelé či lékaři mají v České republice nižší příjem než jejich kolegové v západních zemích. Nicméně mají příjem daleko vyšší než ti, jejichž dětí učí (učitelé), léčí (lékaři), přičemž učitelé mají garantovaný příjem bez ohledu na hospodářskou situaci. Nikdy jsem při argumentaci o příjmu učitelů nečetl, že se na jejich příjem skládají i lidé, kteří jejich příjmu nikdy nedosáhnou. To není o tom, že bych například učitelům, nebo státním úředníkům, nepřál, aby se měli dobře. Spíše to je povzdech nad situací, kdy se stát zadluží, jen aby vyhověl některým skupinám, a na druhou stranu ten dluh dopadne právě na ty, z jejichž daní je nakonec státní dluh placený. Tedy placený, placené jsou jen úroky z dluhů, zatímco dluh jako takový narůstá.