Dnes už nejde říci, že se nás to co se děje v Německu, Rakousku, Finsku, Švédsku a dalších zemích není pro nás podstatné, protože u nás přeci žádní takoví uprchlíci nejsou. Protože ač nejsou u nás, tak jsou v zemích, které s námi sousedí a ať chceme či nechceme, v době, kdy svět je globalizován je jen otázkou času, kdy se naše země stane náhradní destinací pro imigranty z Blízkého východu a Afriky.

Je nám říkáno, že Syřané utíkají před Asadem a před Islámským státem. Proč ti Syřané neutíkali před Asadem před „Arabským jarem“? Sýrie je možná stát s autoritativním režimem, ale nikdy to nebyl stát, kde by nebyla náboženská svoboda, nebo nemožnost vycestovat. Že tam nebyla demokracie? A kde v islámských zemích na Blízkém východě kdy byla? Syrský režim potlačoval náboženský fanatismus a fundamentalismus. Ostatně jako na konci 70 let minulého století a začátku let osmdesátých, kdy při událostech v Hamá bylo potlačeno Muslimské bratrstvo, které chtělo nastolit islámský stát. Stejné Muslimské bratrstvo, které nedávno v Egyptě, kdy zvítězilo ve svobodných volbách, odstavila od moci armáda.

Je otázkou, kdo ze Sýrie utíká. Rozhodně, a jak se ukazuje tak to nejsou lidé, kterým jde o demokracii a náboženskou pluralitu. Ve svých předchozích článcích jsem dával odkazy na prohlášení představitelů syrských křesťanů, že pro křesťany je nepodstatné, jestli žijí na území ovládaném Islámských státem, nebo na území ovládané Syrskou svobodnou armádou. Naopak se ukazuje, že na územích ovládaných syrským režimem je garantována náboženská svoboda pro všechny a ukazuje se i to, jak by to vypadalo s náboženskými menšinami v Sýrii, kdyby se dostala k moci kterákoliv opoziční skupina sunnitských muslimů.