O konferenci, která skončila přijetím „Pražské deklarace“ a přijetím společného názvu či hesla „Pevnost Evropa“, psali jinde (například zde). Mě tam – mimo jiné – zaujalo, jak se i v kruhu téměř stejně smýšlejících lidí projevovaly drobné nuance, „kulturní rozdíly“ mezi národy našeho kontinentu. Třeba při cizelování textu deklarace – polští kolegové celkem očekávatelně si přáli akcentovat slovo „křesťanství“, nizozemští a němečtí kolegové očekávali problémy. V ten moment pohotový slovenský mediátor – aby nemusel říci, „vždyť tady máme i pohanské Čechy“ – podotkl, že jsou mezi námi v sále i Židé a proto bude lepší, když si konkrétní přívlastky národní delegace „drobně přizpůsobí podle národních specifik“. Nemá přece smysl dohadovat se o mluvnických detailech, navíc v angličtině, kterou stejně nikdo nevládneme dokonale. Stejně všichni dobře víme, oč nám jde. Díky slovenskému kolegovi za to... Mě jenom napadlo, že nějak takto musí probíhat vyjednávání v bruselských euro-komisích a euro-výborech, třeba ta o zahnutých okurkách nebo o slunečních elektrárnách, akorát tam nemají moudrého slovenského kolegu s jeho rozšafností a nadhledem.

Další, co mě na konferenci nemohlo nezaujmout, byly její dámské delegátky. O dvě se podělím; takto vypadají Ženy, které odmítají islámskou expanzi. Pro sebe, pro své děti, pro svá vnoučata. U večeře nadávaly na katedrové feministky-genderistky. Nedokáží ty islám omlouvající chuděrky pochopit, snažil jsem se jim to vysvětlit...

Tatjana Festerling z německého hnutí PEGIDA. Čelí doma trestnímu stíhání za „podněcování k násilí“ za to, že na jedné z demonstrací, v referenci na německou selskou válku (která tam má podobné kulturní konotace, jako u nás husitství nebo defenestrace) vystoupila s dřevěnými vidlemi – což se nesmí.