Včerejší vyhlášení Slavíků mi oživilo jednu epizodku z dubna tohoto roku. Bylo to před demonstrací IvČRN v Teplicích a já v sobě choval sen - takový skoro Martin Luther Kingovský - že by na pódiu vystoupil Ortel s Mešitou a spolu s ním (i vzhledem ke složení tamních obyvatel) nějaký romský muzikant. Tedy spolu - před ním nebo po něm, nemuseli by hrát společně.

Stříbrný slavík souhlasil, že zahraje, ale kladl si podmínku, že tam spolu s ním žádný Rom či Cikán nevystoupí. Rozjednanému romskému rapperovi naopak Ortel nevadil. Nakonec jsme se tedy nedomluvili a demonstrace byla bez Cikánů i bez Ortela. (Dlužno dodat, že tomu přispěly i obavy spolupořadatelů, že "pokud tam budou Romáci, tak se to nakonec serve", obavy podle mě neopodstatněné, ale neměl jsem energii jít hlavou proti zdi).