...a Evropa se zase stala tím prosperujícím, poklidným a optimistickým kontinetem, jakým naposled byla ... Jakým snad nikdy nebyla, ale jak jsme si zde v Česku představovali v 90., optimisté ještě v 00. letech minulého a tohoto století. 

Žel, realita optimistickému vývoji nenaznačuje a prognostik, byť amatérský, musí vycházet z reality, ne ze zbožných přání. Realističtí prognostikové to mají šanci někam dotáhnout (například: Klaus, Zeman, Robejšek), kdežto nerealističtí prognostikové (např. Leschtina, Pehe, Rupnik) jsou všem pro srandu.

Realitou je, že existují dvě Německa. Možná existovaly "odjakživa". V moudrých spisech 19. i raného 20. století se často dočteme o urbánním, kultivovaném, vínu holdujícím a od dávných dob latinizovaném západě, stavěného do kontrastu se zemědělským, statkářským, vojáckým a pivem se prolévajícím východem. Pak tady bylo Německo zdobně katolické a Německo stroze luteránské, a taky chudá NDR s legračními přívěsy taženými bakelitovými trabanty - a bohatá NSR s bakelitovými přívěsy taženými volkswageny a bavoráky. Všechna ta rozdělení, ať už je způsobilo cokoli a ať bylo Německo zrovna roztříštěné, sjednocené, zvětšené nebo zmenšené, sledovala přibližně stejnou linii, dělící Německo zhruba diagonálně ve směru severozápad, jihovýchod - samozřejmě s tím, že hornaté katolické Bavorsko patřilo spíš k "západu", rovinatý luteránský sever spíš k "východu". Geografické detaily však nejsou podstatné - podstatné je, že to rozdělení stále trvá a dnes se asi nejvýznamněji manifestuje podílem mohamedánské populace. Mapa to řekne za mne. 

Mapka znázorňuje početnost "obohacovačů" v jednotlivých německých spolkových zemích. Hranice mezi bývalou NDR a NSR je jasně patrná, včetně dědictví bývalého Západního Berlína. Mapka je z roku 2014, teď jich tam mají o milionek či dva víc... (Zdroj: http://soerenkern.com/2014/02/06/germany-aiming-become-muslim-friendly/)