Martin Kupka: O vlastním gólu Bohuslava Sobotky

28.11.2013 12:20

Říká se tomu dát si vlastní gól, splakat nad výdělkem, nebo jak kdo chce. Bohuslav Sobotka a jeho socialisté se pokusili udělat z církevních restitucí hlavní téma předvolební kampaně, tak jako před pěti lety změnili krajské volby v referendum o poplatcích ve zdravotnictví. Dopad na chování voličů byl ale minimální a jediným skutečným důsledkem je, že postoj ČSSD je hlavní komplikací v jejím povolebním vyjednávání o vzniku vládní koalice.

Martin Kupka: O vlastním gólu Bohuslava Sobotky
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bohuslav Sobotka na tiskové konferenci

Místo aby toto téma tlumili, přilévají pánové z Lidového domu olej do ohně novými nesmyslnými prohlášeními. Jen v uplynulých dnech předseda strany Sobotka konstatoval, že církve by měly chovat solidárně se společností a ustoupit ze svých očekávání. Středočeský hejtman Josef Řihák se pak na setkání se starosty nechal slyšet, že restituce je náprava křivdy křivdou. První výrok dokládá nepochopení role církví v zemi, druhý pak nepochopení restituce jako takové. Jsou to totiž právě církve, kdo projevuje solidaritu se společností po celých 24 let od listopadu 1989 a komu současně společnost křivdí, protože se na něj po celou dobu dívá přinejmenším s podezřením.

Je například nepochybnou rolí státu, aby pomohl dožít v alespoň trochu důstojných podmínkách těžce nemocným lidem, kterým už neumí pomoci zdravotnictví. Stát ale na tuto a mnoho jiných rolí v sociální oblasti téměř úplně rezignoval a s důvěrou je přenechal právě církvím (a neziskovým organizacím), takže např. naprostá většina hospiců v zemi je církevních. Církve provozují – a nikterak špatně – také nemocnice, i proto se prezident Zeman mohl svěřit do péče sester boromejek. Vějíř aktivit doplňují církevní školy různých stupňů, péče o památky (a jistě jsem zapomněl na řadu věcí, které by církevní hodnostáři vyhrkli bez zamyšlení). Církve samozřejmě v neposlední řadě provozují náboženskou činnost – a právě ta je nejspíš v silně ateistické zemi hlavním trnem v oku odpůrcům restitucí. Kdovíproč nám „pánbíčkáři“ tolik vadí. Z neznalosti? Závidíme jim, že jim víra pomáhá vyrovnat se se světem i se sebou samými? O to teď ale nejde.

Popravdě řečeno jsem nepochopil, proč zastánci přijatého řešení na straně státu ani představitelé církví nebyli schopni veřejnosti vysvětlit druhou část celého procesu, a nechali odpůrce vnutit veřejnosti, že v restitučním zákonu nejde o nic jiného než o navrácení majetku a dále o vyplacení náhrady za majetek, který nelze vydat, ve výši 59 miliard korun.

Ve skutečnosti jde o to, že církve smlouvou uzavřenou podle zákona akceptovaly, že vyplacením této finanční náhrady budou definitivně vyrovnány všechny závazky státu vůči církvím. A ze zákona současně plyne, že během příštích sedmnácti let (včetně letoška) se bude až k nule snižovat příspěvek státu na hospodářské zabezpečení církví, který se dosud vyplácel podle zákona 218 z roku 1949 (!) a v roce 2011 dosáhl 1,45 miliardy korun.

Shrňme to. Stát vydá církvím majetek, který prokazatelně vlastnily. Bude jim 30 let vyplácet necelé 2 miliardy korun ročně (s inflačním navýšením to v součtu bude víc než zmíněných 59 miliard) a 17 let snižující se příspěvek. Každopádně za oněch 30 let tak budou církve na státu zcela finančně nezávislé a přitom budou mít zdroje na financování všech svých již zmíněných funkcí, tak jako v ostatních civilizovaných zemích.

Proti tomu stála varianta zachování dosavadního modelu. To by znamenalo, že i kdyby se těch 1,45 miliardy nenavyšovalo o inflaci, náklady státu na zabezpečení církví by každoročně rostly, a to do nekonečna.

Cesta k restitucím byla dlouhá a složitá. Představy žádné ze stran nebyly zcela naplněny, dokonce ani v jednotlivých stranách nebyly na věc jednotné názory. Ale zákon platí, prošel testy u Ústavního soudu, dohody s církvemi jsou uzavřeny. Církve evidentně přistoupily na model, který je pro stát výhodnější. Netuším, o jakém dalším ústupku Bohuslav Sobotka mluví.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: pravybreh.cz

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

13:04 Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

Snižování základní úrokové sazby na 5,25 procenta nás sice drží daleko od cílových 2 – 3 procent, al…