Došlo i na kauzu Čapí hnízdo, která zdaleka nepatří mezi nejzajímavější. Po prvním kole jednání u senátu předsedy Jana Šotta jsem od dalšího soustavného sledování upustil. Čapí hnízdo je totiž prvním případem, v němž jsem neměl přístup k základním procesním podkladům. Při zahájení hlavního líčení jsem neměl v ruce ani kopii obžaloby. Obž. Andrej Babiš uvalil přísné embargo na poskytování informací externím zájemcům a obhájci se mu podřídili. Nedostal jsem příležitost probrat s obžalovanými případ, ač se všemi v předcházejících kauzách jsem samozřejmě mluvil. Je to v rozporu s vesměs příznivou zkušeností z jednání s obž. Andrejem Babišem v jiných věcech.

Od té doby se na případ dívám jen občas, z dálky. O hlavním líčení s obž. Janou Nagyovou v pondělí 4. května 2026 jsem nevěděl. Paní obžalovaná o mou přítomnost zřejmě nestála (ostatně, proč by o ni měla stát?) a obhájci mě neupozornili, ač na mne mají spojení a kdysi jsme docela dobře vycházeli. Ostatně starší bratr jejího obhájce Michael je jediný advokát, s kterým si tykáme, a to odpradávna.

Ve zmíněném prvním kole jsem si díky důkladnému dokazování před soudem, vedenému předsedou senátu Janem Šottem, vytvořil obraz skutkové podstaty procesu. Dospěl jsem k poznání, že proces je ostudou české justice. Divil jsem se, když jsem se z veřejných sdělovacích prostředků dověděl, že předsedkyně odvolacího senátu Eva Brázdilová zhoršila postavení obž. Andreje Babiše a zavázala nalézací soud, aby obžalované uznal vinnými. Netuším, jak k tomuto závěru dospěla, protože kopii jejího usnesení mi obhájci opět neposkytli. Předpokládal jsem, že předseda senátu Jan Šott se jí nepodřídí. Soudcovská nezávislost je přece velká síla. Možná by pak došlo na „soudní ping-pong“, protože Vrchní soud by mu po třetím zprošťujícím rozsudku kauzu odebral (má na to právo a občas se to děje).