Martin Michal: Média utržená ze řetězu aneb kdo kontroluje stát

Vážené dámy, vážení pánové,

byl jsem osloven, abych se zde pokusil promluvit o problémech s mediální scénou v naší zemi. Promluvit na dané téma není věcí jednoduchou. Jedná se však o téma pro mě blízké, protože se snažím již více než 12 let poukázat na to, jak se média, a to zejména ta bulvární, chopila absolutní moci v naší zemi. Což je zjištění velmi neradostné, ba smutné.

Ještě stále platí Littera skripta manet, tedy co je psáno, to je dáno. Zapomínáme však na jiné latinské úsloví, totiž že „Littera non erubescit“ - písmo se nečervená, tedy papír snese vše. V přeneseném významu to platí i pro televizi, potažmo rozhlas. Čili to, co vyplodí média, zejména ta, která se honosí nálepkou tzv. seriozní, je bráno jako fakt, na němž nelze nic změnit. A to bez ohledu na to, zda tvrzené odpovídá skutečnosti. Nezřídka občané takřka slepě opakují mediální nesmysly a přesně plní médii jim stanovený model chování.

Troufám si říci, že přímo učebnicovým příkladem tohoto stavu je volba prezidenta České republiky, která má proběhnout v březnu příštího roku. Všichni jsme již nyní přesvědčeni o tom, že svým hlasem, který vzejde z našeho svobodného rozhodnutí, podpoříme nám nejbližšího kandidáta, aby v této volbě uspěl. Opak je bohužel pravdou. Média jsou už dávno rozhodnuta, kdo jim v jejich honbě za tučným ziskem bez rizika bude dělat nejmenší problém, a již dnes našim spoluobčanům doslova vymývají mozky předstírajíce, že prosazují nejvhodnějšího kandidáta. Zapomínaií však dodat, že nejvhodnějšího pro média a jejich tučné zisky, nikoliv pro občany této země.

Média vycházejí z pravidla, či spíše už zásady, která zde byla nastolena po sametové revoluci, a totiž, že svoboda slova je bez dalšího nadřazena nad všechny zákony, včetně Ústavy České republiky. Tak by tomu snad mohlo být, pokud by skutečně Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, což se ukázalo pouze jako naivně-utopistická představa, neboť přesný opak se stal pravdou. Lež a pomluva se staly nejen zcela běžnou součástí politické, ale i obchodní strategie, ale staly se společenskou normou, neboť jejich šíření je zcela bez rizika, že šiřitel bude jakkoliv postižen. Přestože náš trestní zákoník na skutkovou podstatu trestného činu pomluvy ve svých ustanoveních pamatuje, rozhodlo se Státní zastupitelství a Policie České republiky - zcela svévolně a bez jakéhokoliv právního opodstatnění - udělit těm, kteří vědomě ba přímo úmyslně šíří pomluvy, doživotní imunitu. Tedy si naprosto protiústavně osobují pravomoci, které jim nepříslušejí a staví se tak na roveň zákonodárců, jimiž nejsou.

A nejen to. Tyto orgány zcela bezostyšně veškerá podání pro spáchání tohoto trestného činu odmítají řešit s tím, že s tímto trestným činem – přesněji s jeho zařazením do trestního zákoníku – výslovně nesouhlasí. Tudíž i když spáchán byl, odkazují poškozené na občanskoprávní řízení, kde se třeba z úst soudce Krajského soudu v Praze JUDr. Cepla dozvíte, že kdokoliv o komkoliv může říci nebo napsat, že je podvodník, gauner nebo zloděj a šířit to jakýmkoliv způsobem, neboť se jedná o vyslovení jeho osobního názoru. A proto s takovým prohlášením není spojen žádný postih ani žádná odpovědnost. Pokud si tedy spojíme výroky Policie, s nimiž beze zbytku Státní zastupitelství souhlasí, a výrok soudce JUDr. Cepla, musíme jen konstatovat, že je hrubým způsobem porušována Listina základních práv a svobod a slovo demokracie je pouze štítem takového jednání. Nemůžeme se potom divit, že naše republika je jednou z nejvíce žalovaných zemí v Evropské unii.

Já sám osobně jsem byl jedním z odpůrců vstupu České republiky do Evropské unie. Považoval jsem vždy Evropu za zbabělou. Na druhou stranu jsem jí nikdy nepřál, aby získala členský stát v takovém rozkladu, v jakém se nachází Česká republika. Stát, jehož veškerý chod je ovlivňován médii. Stát, v němž stávající politici s médii hrají hru na „Žít a nechat žít“, rozuměj – my vám nebudeme dělat potíže a vy nás nechte na pokoji (potažmo potichu krást). Evidentně se jedná o politickou korupci. Pokud vrcholní politici strpí současný stav v oblasti médií, která se doslova utrhla z řetězu, a která de facto tuto zemi ovládají, očekávají za to jednoznačnou protislužbu. Nechte mé aktivity, a to jakéhokoli druhu, na pokoji. Já pak budu přehlížet to, že jsme vám protiprávně udělili imunitu, kterou nemá ani prezident republiky. To, že tento stav nakonec má za důsledek způsobení obrovských škod na straně občanů, kteří jsou šířením pomluv postiženi a tudíž i přímý dopad na výběr daní, tedy hospodářský stav země, je zjevné. Případné mezinárodní arbitráže a soudy, kde jako příklad mohu uvést Diag Human, nebo Helenu Vondráčkovou, snad ani nemusím zdůrazňovat. Tyto excesy státní moci nakonec zaplatíme všichni z vlastní kapsy – a to nezřídka včetně těch, kteří byli takovým jednáním poškozeni. Je zcela pochopitelné, že v zájmu udržení stavu vzájemnosti, jak jsem jej popsal před chvílí, média i tyto kauzy zkreslují, překrucují a dokonce poškozené odsuzují. Situace je však velmi vážná a ohrožení veřejných financí zcela reálné. A nic na tom nezmění ani mediální nepravdivá smršť, která celou věc bagatelizuje a snaží se vnutit veřejnosti takový obraz celkového stavu, aby ji obrátila vůči konkrétním poškozeným. A takových případů bych mohl uvádět spoustu.

Nechci vás zde, na vaší konferenci, zatěžovat přílišnou podrobností a z toho vyplývající negací a hlavně vás zdržovat. Chtěl jsem svým vystoupením jen poukázat na to, že je pro náš národ životně důležitá a nutná radikální změna. Bývali jsme svébytným, samostatným a hrdým národem, který měl ve světě velmi dobrou reputaci. To vše jsme ztratili. Z vlastní zkušenosti musím říci, že třeba v USA se přihlásit k příslušnosti k České republice je velké mínus. Naši obchodní partneři v této zemi postrádají právní jistoty a tudíž i stabilitu.

Ovšem, jak z tohoto neutěšeného stavu ven? Jsem přesvědčen, že prostřednictvím velkých a zavedených stran, jako jsou ČSSD a ODS, a jejich cestou, to určitě nebude. Na druhou stranu jsme se mohli přesvědčit o tom, co umí nové menší strany typu Vévéček. Suverenita není novou neznámou stranou a chybělo v pravdě málo, aby mohla být součástí parlamentu a ledacos změnit, nebo se o to alespoň pokusit. Snažím se věřit, že k tomuto úspěchu jsme dopomohli i svou nezištnou pomocí společně s paní Helenou Vondráčkovou, která vaší straně i paní Janě Bobošíkové zcela důvěřuje a vkládá v ní své naděje na především zkulturnění a zmorálnění naší společnosti. Je nám oběma nesmírně líto dívat se na naprostý morální rozklad společnosti, a na rozdíl od mnoha jiných nás to nenechává lhostejnými a nehodláme tomu bez dalšího jen přihlížet. Ne proto, že z toho budeme mít svůj osobní profit,(ostatně pozice Heleny Vondráčkové na trhu je daná už svou kvalitou) ale proto, že v této zemi chceme i nadále žít a pracovat. Ale pracovat důstojně. Ne pod vlivem lží a pomluv, které jsou důmyslně a otevřeně kryté státními orgány České republiky. Naše práce je pak deklasována, ničena a dehonestována, a to jen za účelem zisku bulvárních médií, který jde na náš úkor.

Nepotřebujeme měnit žádné zákony. Jsem přesvědčen, že ty naše, které platí, jsou dostatečné. Je jen třeba zajistit jejich vykonavatelnost a hlavně vymahatelnost. A v tom je ten problém. Položme si otázku: Kdo dal Státnímu zastupitelství a Policii oprávnění rozhodovat o tom pro koho a které zákony budou platit, když tato pravomoc je jasně ústavou daná moci zákonodárné a když znění zákonů je dané a odsouhlasené parlamentem, senátem a konečně signováno prezidentem České republiky? Pokud je znění zákona chybné či nevyhovující, jsou zde opět zákonodárné orgány, které mohou tyto zákony změnit. Ale rozhodně k tomu nejsou určena Státní zastupitelství nebo dokonce Policie a případně i jednotliví soudci, jimž taková pravomoc nepřísluší

To, co jsem zde nastínil, je skutečný stav, o kterém jsem se osobně přesvědčil a mohu jej kdykoliv dokladovat mnohými listinami, které mi zaslala Policie i Státní zastupitelství. Ve všech těchto listinách se mezi řádky dočtete: „Nebudeme se trestným činem pomluvy zabývat, protože s ním nesouhlasíme. Obraťte se na civilní soud.“ Ovšem pokud tak člověk učiní, zjistí, že vlastně nemá naprosto žádné právo na ochranu své cti a pověsti a soudy jen zatěžuje. To je reálný stav ochrany osobnosti v naší zemi, který se dotýká nejen tzv. veřejně činných osobností, ale též běžných občanů O tom, že je Policie přímo propojena s médii, a to zejména bulvárními, není třeba také pochybovat. Stačí se jen podívat na bulvární televizi Prima a její krimi zprávy a pak se už nestačíte divit, jak se tato televize dostala k záběrům z policejních zásahů, zcela evidentně pořízených policejními kamerami. Kamer, které byly pořízeny z prostředků určených pro Ministerstvo vnitra, tedy z peněz daňových poplatníků. Tyto záběry jsou dle mého názoru zcela protiprávně předávány soukromému subjektu, kterým televize Prima jistě je. Děje se tak za úplatu nebo dokonce za úplatek, a na základě jakého rozhodnutí nebo ustanovení zákona? Tímto se z Policie ČR stal sběratel příspěvků a spolutvůrce bulvárního pořadu soukromé bulvární televize. Můžeme potom očekávat, že Policie bude hájit zájmy občanů a jejich práva proti bulvárním médiím? Určitě nemůžeme.

Výše jsem se také zmínil o tom, že si média osvojila takovou moc, že pokud se rozhodnou a vyhodnotí, že ta určitá politická strana nebo její představitel může být pro vytváření jejich zisku nebezpečný, tato strana potažmo její přestavitel naprosto z médií zmizí, nemá své cíle a program kde prezentovat a pro voliče de facto přestane existovat. Tento stav zcela eliminuje soutěž mezi politickými stranami. Zkuste si spočítat, kolik mediálního prostoru dostala strana Suverenita před posledními volbami a kolik dostaly jiné politické strany. Ten nepoměr je zcela jasný a jediný důvod k tomu je ten, že strana Suverenita s médii pravděpodobně neuzavřela tichou a potupnou dohodu a nezaručila jim do budoucna beztrestnost před zákonem.

Vaše strana jistě média potřebuje. Neměla by jinak kde svůj program prezentovat a získávat členy a voliče. Já ovšem věřím tomu, že se Suverenita pod vedením paní Jany Bobošíkové nikdy nesníží k mediální korupci a zachová si svou demokratickou a férovou tvář. Držím vám v tom palce, a pokud já i má žena budeme moci, jsme připraveni vždy vaši stranu podpořit.