Začněme odshora:

Z hlediska všudypřítomné politiky, kterou stále necháváme vstupovat do našich životů možná víc, než bychom si přáli, tentokrát rok 2014 nezačal dříve obvyklým novoročním projevem hlavy státu.

Prezident Miloš Zeman se totiž rozhodl přerušit tradici novoročních projevů a místo nich začal – podle něj – budovat (respektive „obnovovat“) tradici vánočních proslovů. V domácnostech tedy mohl novoroční oběd proběhnout zcela v rodinných kruzích.

Když to ale naopak vezmeme od konce, byl druhý a už tedy trochu tradiční projev prezidenta Zemana na konci roku 2014, na druhý svátek vánoční, vcelku zklamáním. Veřejnost, politici a koneckonců i političtí komentátoři jistě čekali od hlavy státu nějaké podrobnější vysvětlení jeho celoročních aktivit, případně též naznačení nějakého budoucího směřování země i jejího prezidenta.

Miloš Zeman však zůstal podobně záhadným a nečitelným, jako se mu to dařilo po celý rok. Jinak řečeno: jako by byl prezident Zeman schopen na různých místech zeměkoule říkat různé věci, vyslovovat proměnlivá stanoviska a nechával na příznivcích i kriticích jeho prezidentování, aby si to sami nějak přebrali.