Každý nový skandál dává zapomenout na ten předchozí. Bulvár obvykle dává tušit, že aspoň někdo z ústředních postav skončí „v teplácích“, ale právě díky rychlému střídání a zapomínání se nakonec nikomu významnému nic nestane.

Tak za clonou povyku kolem událostí, souvisejících s provokací odpadlíků Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky proti Věcem veřejným a osobně proti Vítu Bártovi se již úplně zapomnělo na to, že ještě před několika týdny se kácela židle pod ministrem nespravedlnosti Jiřím Pospíšilem, když Městský soud v Praze zrušil jeho rozhodnutí o odvolání Vlastimila Rampuly z funkce vrchního státního zástupce v Praze, čirou náhodou právě ve chvíli, kdy byla zahájena kontrola na Městském státním zastupitelství v Praze, nařízená zastupujícím vrchním státním zástupcem Stanislavem Mečlem.

Od té doby Jiří Pospíšil znova nabyl sebevědomí a zprávy o tom, že si ministerstvo, plné právníků, najalo na zastupování u Nejvyššího správního soudu ve sporu s Vlastimilem Rampulou soukromou advokátku, nebo že ministr stáhl opožděně podanou kárnou žalobu na téhož výtečníka, nevyvolaly zatím žádnou posměšnou nebo zlobnou reakci.

Považuje se za samozřejmé, že jednou z nesmlouvavě odmítnutých agend, jež chtěly Věci veřejné naléhavě projednat s koaličními partnery v rámci řešení právě překonané (?) krize, byla zrovna kauza Mostecké uhelné společnosti, jež už dnes nikoho nevzrušuje, ač ještě nedávno ohrožovala existenci nejen Jiřího Pospíšila, ale možná i Miroslava Kalouska.