Takový úvod by byl obrazem myšlení početné a stále se zvětšující skupiny občanů, žijících z ruky do úst a znechucených několikaměsíční záplavou zpráv o tahanicích mezi prezidentem a Bohuslavem Sobotkou, o přetahování mezi Bohuslavem Sobotkou a předsedy ostatních koaličních stran, o sporech o rozdělení sinekur mezi politickými stranami navzájem, či o vnitřních nesvárech v politických stranách. Tito lidé se odklánějí od tradičních politických stran a pokud se neutečou do světa soukromých zálib, a pokud vůbec jsou ochotní jít k volbám, stávají se z nich voliči nezkorumpovaných komunistů nebo  netradičních „vizigotů“ – pragmatických neideologických hnutí a stran, slovně usilujících o zajištění bezporuchové správy státu, prostého korupce a rozkrádání veřejných fondů. Neodvolatelně dospěli k přesvědčení, že  výměna ODS za ČSSD ani ČSSD za ODS již dávno nevede k ničemu než k postupnému zhoršování poměrů ve Švejkolandu. Tanečky politiků kolem rozdělení ministerských a náměstkovských křesel je vůbec nevzrušují. Daleko důležitější je pro ně starost, jak vyjít s žebráckým důchodem, podporou v nezaměstnanosti nebo pár korunami platu. Pro úspory ve státním rozpočtu, zčásti dosažené na úkor sociálních výdajů, nemají pochopení, zvláště když se denně dovídají z medií o rozkrádání veřejných fondů či o odtékání miliard do tunelu, nazývaného církevními restitucemi.

K sebestředným hercům na prknech, jež znamenají svět politické moci, vzhlížejí s nechutí a nedůvěrou: lidé, kteří přijímají jednorázové odměny v násobcích jejich celoročních příjmů, či jiní, deroucí se do vysokých funkcí, ačkoli na dřívějších působištích za nimi zůstaly obrovské ztráty, dále též notoričtí zneuživatelé poslaneckých náhrad jim připadají jako bytosti z jiného světa, jenž s tím jejich nemá nic společného. Jmenování nové vlády jako viditelného vrcholku pochybných pseudoelit berou na vědomí bez zájmu a nadšení. Nic dobrého od ní nečekají. Hladový sytému nevěří.

Herci toto vše netuší. Je jich tolik, že si vystačí sami. Oslněni jevištními lampami a okouzleni možností předvádět se před televizními kamerami si neuvědomují, že v temnotě hlediště je sleduje znechucené obecenstvo, od něhož se sotva dočkají potlesku, ale mohou zažít i drsné vypískání. Mohly by je varovat události na Ukrajině, ale ta je za devatero horami a devatero řekami. „Věrchuška“ se vůbec nezamýšlí nad možností, že by podobný vývoj mohl nastat i u nás navzdory tradiční pohodlnosti národa pijáků piva.

Ještě smutnější obrázek poměrů ve Švejkolandu nabízí trápení několika desítek nebo možná stovek vězňů, odsouzených za činy, jež nespáchali, nebo potrestaných nepřiměřeně tvrdými tresty. Těm je hemžení ctižádostivců na politické scéně ještě mnohem vzdálenější. Jako voličská skupina jsou příliš malí, proto pro držitele moci zcela nezajímaví. Jsou k jejich osudům zcela lhostejní bez ohledu na to, že věznění nevinných je zločinem. Prezident republiky odmítá udělovat milosti s odvoláním na akademickou úvahu o dostatku řádných a mimořádných opravných prostředků a nová ministryně nespravedlnosti stejně akademicky vzdychá nad přílišnou složitostí procesních pravidel trestního řízení.

Někteří z postižených se pouštějí do opakovaných neúspěšných pokusů o zvrácení zlého osudu, jiní propadají beznaději. Opravné prostředky většinou naprosto selhávají.