Ač na útěku, splatil peněžitý trest a pokouší se o zvrácení rozsudku cestou mimořádných opravných prostředků. Jeho dovolání Nejvyšší soud ČR odmítl. Nyní podal ústavní stížnost, na jejíž vyřízení bude jistě čekat nejméně rok, spíše dva. Obecně je úspěšnost ústavní stížnosti srovnatelná s výhrou v loterii. Je otázka, co pan exposlanec podnikne dál, pokud neuspěje ani v tomto případě ? Půjde se stížností k Evropskému soudu pro lidská práva, kde je naděje na úspěch také téměř nulová a na výsledek se čeká tři i více let? Ve všem je nejistota, až na jednu výjimku: složí-li jednou zbraně a zaklepe na vězeňskou bránu, může být  odsouzen k dalšímu trestu za maření úředního rozhodnutí.

David Rath je ve srovnání s ním teprve na začátku křížové cesty přes všechna zastavení trestního řízení. Kolem jeho kauzy ale  bylo od počátku daleko  více hluku  a tvořila se mediální mlha, z které dle jeho přání, popř. přání obhájců, měly vystupovat obrysy procesu na politickou objednávku, vedeného nezákonným způsobem. Díky mediální masáži veřejného mínění se značně rozšířil vhled na jeho dlouhou vazbu jako na nepřístojnost.

Nehodlám soudit, zda tak dlouhé držení Davida Ratha ve vazbě bylo skutečně důvodné, neboť nemám k disposici potřebné informace. Upozorňuji ale, že občasné nadužívání vazby je trvalkou mezi nectnostmi českého trestního řízení a křik vypukl v našem případě jen proto, že újmu utrpěl jeden z nejviditelnějších příslušníků naší „věrchušky“. V jiných případech to prochází v tichosti a bez komentáře. Pro novináře mohlo být atraktivní například propuštění z vazby tří mužů, nepravomocně odsouzených k trestu odnětí svobody v trvání 9 let za bankovní loupež se zbraní v ruce, které vzal soud do vazby dne 31.5.2011 a na svobodu je propustil až dne 8.1.2013, a to kvůli neúnosným průtahům v řízení u nalézacího soudu. Obešlo se to bez mediální pozornosti, ač by si ji jistě zasloužila aspoň předsedkyně nalézacího senátu, která navodila stav, jenž vedl nadřízený soud k ukončení vazby.

Nemluví se o tom, že dlouhá vazba může mít i svou dobrou stránku. Např. zatím nelze s jistotou očekávat, že David Rath vyjde z tohoto řízení se zprošťujícím rozsudkem nebo aspoň s podmíněným odsouzením. V případě odsouzení k trestu „natvrdo“ by  z něj vazba ukrojila velký kus, který by již měl za sebou v okamžiku obdržení příkazu k nástupu do vězení. A nikdo se nezamýšlí nad tím, že návrat za mříže po právní moci rozsudku může být pro odsouzeného po psychické stránce větší zátěží než trápení, spojené s životem ve vazbě.