Martin Stín: Obraz nepřítele protikorupčního speciálu

Tak s nepochopitelným zpožděním se dne 25. září 2012 na Parlamentních listech objevil reportážní rozhovor Karla Hvížďaly, jednoho z výrazných představitelů výše popsaného novinářského druhu, o kolokviu o problematice speciálního protikorupčního státního zastupitelství, uspořádaného 17. září Unií státních zástupců pod záštitou senátora Miroslava Antla a za předsednictví Lenky Bradáčové v zasedací síni Senátu. Co vyvolalo tuto pozdní potřebu o něm psát právě teď, netuším. Autor se na rozdíl ode mne kolokvia nezúčastnil, pokud se ovšem nedokázal udělat neviditelným. Není mi známo, z jakého zdroje čerpal informace.

Nejsem si jist, zda neinformovaní čtenáři budou mít po přečtení jeho článku aspoň hrubou představu, k čemu je takový „protikorupční speciál“ dobrý a proč jej velká část evropských zemí zřídila dávno před námi, ač je korupce netrápí zdaleka tolik jako nás. Spíše si odnesou dojem, že vedení ministerstva spravedlnosti a ministr zvlášť jeho ustavení nejsou nakloněni tak moc, jak by podle psavce měli být. Vyplývá to hned z druhé věty článku, v němž autor vyzvedl účast přednášejících z Anglie, Rumunska, Spolkové republiky Německo a Norska, ale upozornil, že se nedostavil ministr spravedlnosti Pavel Blažek, jeho 1. náměstek Daniel Volák jen shromáždění pozdravil a odešel za jinou prací a v sále zanechali pouze náměstka Františka Korbela. Z čelných politiků se zúčastnila „jen“ místopředsedkyně vlády Karolina Peake.

Ta hrůza ! Přednášející z daleké ciziny vážili cestu, ale resortní ministr, který je místní, nepřišel a ani 1. náměstek neprojevil zájem!

A na pováženou měl být také způsob, jímž na přednášky zahraničních lektorů navázal náměstek František Korbel, do jehož oboru působnosti spadá právě příprava zákonů. Podle autora v některých posluchačích vyvolal zděšení, protože jim prozradil, že o konečné podobě „protikorupčního speciálu“ a o jeho začlenění do soustavy státního zastupitelství není dosud zcela jasno. Zjevně se očekávalo, že představitel ministerstva přednese agitku, naléhající na politiky, aby ustavení specializovaného útvaru v jeho navržené podobě přestali klást odpor. Místo toho se dočkali objektivního přehledu souvisejících právních otázek.

Autorem nepovšimnuto zůstalo vystoupení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který prokázal, že má skutečně naprosto jasno, jak má speciální státní zastupitelství vypadat, co má řešit a jak má být začleněno do soustavy státního zastupitelství. I když přednášky zahraničních odborníků byly zajímavé, toto bylo to pravé, jasné „slovo do pranice“.

Můj pohled přímého účastníka je poněkud odlišný od Hvížďalova. Domnívám se, že přítomnost místopředsedkyně vlády Karoliny Peake za předsednickým stolem, vzhledem k jejímu zaměření na potírání korupce, byla přiměřeným a zcela dostačujícím dokladem významnosti námětu kolokvia. Ostatně místopředsedkyně vlády stojí ve vládní hierarchii výše než postrádaný ministr spravedlnosti.

Kolokvium bylo úzce odborné a určené především těm, kdo se v problematice nevyznají, ale mají o ní rozhodovat při projednávání zákonů. Jeho účelem nebylo poučovat znalé a přesvědčovat přesvědčené. Ani ministr Pavel Blažek, ani jeho 1. náměstek Daniel Volák, nepatří k těm, jimž by nevyslechnutí velmi zajímavých přednášek zahraničních lektorů bránilo ve správném pochopení navrhovaných změn, jež má přinést nový zákon o státním zastupitelství. Spíše měli přijít poslanci a senátoři, kteří snad jednou konečně dostanou příležitost projednat jej v Parlamentu. Těm ale ke spokojenosti stačí, že mají moc rozhodovat. Vědomosti k tomu nepotřebují, neboť komu dal bůh moc, tomu dal i rozum. Proto neprojevili zájem. Nakonec by jim znalosti stejně k ničemu nebyly, protože hlasovat budou podle úradku stranických bossů, někdy také potírajíce dobré nápady opozice a prosazujíce hlouposti koalice.

Kolokvium bylo určitě zajímavé pro přítomné odborníky – soudce a státní zástupce. Ti ale nebudou mít žádný vliv na konečnou podobu nového zákona, pouze se budou muset naučit s ním žít a podle něj pracovat.

Není ovšem žádným tajemstvím, že nový zákon o státním zastupitelství má dosud do sněmovny daleko, přestože jeho přijetí je součástí závazků, obsažených v koaliční smlouvě a vládním prohlášení. V politickém zákulisí probíhají dosud spory, zda zákon v podobě dle předloženého věcného záměru vpustit do legislativního procesu, a pokud ano, pak jak mu vylámat zuby. Důvodem odporu je strach, strach různých společenských skupin, z různých, pro ně příznačných důvodů. Bojí se všichni, kdo se cítí ohroženi zvýšením výkonnosti státního zastupitelství, dále státní zástupci rušených vrchních státních zastupitelství, kteří ztratili pocit existenční jistoty, s nimi krajští státní zástupci, kteří se dostanou pod přímou vládu nejvyššího státního zástupce. Posléze mají strach soudci vrchních soudů, kteří se obávají, že po vrchních státních zastupitelstvích přijde řada i na ně. Jejich strachy se nejrůznějšími cestičkami dostávají k politikům, které mohou ovlivňovat, třeba jen nepřímo.

Náměstek František Korbel tuto skutečnost nijak nezastřel, naopak podal přehled výhrad, jež se v zákulisních debatách uplatňují. Pro zastánce zákona je určitě užitečné vědět, že taková diskuse v zákulisí probíhá a čím se v ní argumentuje, aby se mohli připravit na odražení útoku.

Ostatně možnost podřídit protikorupční speciál vrchnímu státnímu zastupitelství v případě, že by se nakonec nepodařilo prosadit zrušení těchto nadbytečných článků soustavy, není nesmyslný, jak by se mohlo zdát. Podobné uspořádání známe z Rakouska, které je spolkovou zemí a vrchní zemští státní zástupci jsou přímo podřízeni spolkovému ministrovi spravedlnosti. Protikorupční státní zastupitelství má celostátní působnost, ale je podřízeno nikoli ministrovi, ale vrchnímu zemskému státnímu zástupci ve Vídni.

Karel Hvížďala mimoděk dodal zastáncům nového zákona optimismu, když situaci před jeho projednáváním přirovnal k zmatkům kolem jmenování Lenky Bradáčové: v tomto případě nakonec nad partajnickým pletichařením zvítězila železná logika vývoje a zdravý selský rozum a není důvod si myslet, že se zákonem to dopadne jinak, ke spokojenosti kriminálních živlů a jejich vědomých či nevědomých ochránců mezi politiky. V této souvislosti autorovi poněkud uniklo, že hlavním důvodem odporu k novému zákonu není záměr zřídit specializované státní zastupitelství, ale zrušení neplodných vrchních státních zastupitelství, jež vystaví krajské státní zástupce tlaku hrůzostrašného nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Na něho zatím nikdo nic špatného neví, takže jeho vydíratelnost je prakticky nulová.

Nakonec se Karel Hvížďala zásadně zmýlil, když obraz nepřítele hledal na ministerstvu spravedlnosti. Ze setrvačnosti se drží ukvapených výroků ministra Pavla Blažka z prvních dnů jeho působení ve funkci. Nepřipouští si myšlenku, že pan ministr tehdy vstoupil in medias res nenadále, aniž by měl možnost předem se seznámit s problematikou resortu. Od té doby se ale inteligentní a pragmaticky uvažující právník názorově poněkud posunul. Věcný záměr z vlády nestáhl a počítá s tím, že případné dílčí rozpory mezi různými protichůdnými názory se vyřeší až po schválení vládou v dalších fázích legislativního procesu. Mezi stanovisky vedení ministerstva a vedením státního zastupitelství nejsou nesmiřitelné rozpory a obě strany jsou ochotny vzájemně si naslouchat a diskutovat.

Skutečná škodná je jinde, než tam, kde ji chce vidět Karel Hvížďala: je jí předseda vlády Petr Nečas, který sabotuje přijetí nového zákona stálým odkládáním projednání věcného záměru ve vládě, ač byl předložen již v únoru a kladné stanovisko k němu zaujala jak Legislativní rada vlády, tak protikorupční výbor ministrů (více). „Kmotři“ a zločinci mu jsou určitě vděční, stejně jako všichni ve státním zastupitelství, kdo se obávají ztráty dobrého bydla. Stavu trestního řízení a poměrům v soustavě státního zastupitelství ale jednoznačně škodí. Absolvování kolokvia ze 17. září by mu určitě prospělo. Snad by se po něm začal chovat odpovědněji.

Vyšlo 27.9. 2012 na Politikonu jako 441. sloupek, na webu Šalamouna