Je jednoznačně odmítavý, protože přes zjevnou nedůvodnost stížností prosakuje účelovost, snaha pomoci Pavlu Tykačovi stůj co stůj. Podobnou povahu měla i její stížnost v neprospěch Víta Bárty, kterou Nejvyšší soud ČR zamítl. Podáním těchto stížností Marie Benešová znevážila institut stížnosti pro porušení zákona, protože jím dala průchod možná politickým záměrům, možná své poddanosti velkému kapitálu, možná jen svým animozitám, jejichž nezvladatelnost je pro její osobnost příznačná, čili všemu jinému než hledání spravedlnosti. Tím, že se podepsala pod podání dané kvality, se ztrapnila i jako odbornice a znehodnotila svůj beztak falešný obraz bojovnice proti mafiánským praktikám v justici.

Kauzu CS-Fondů neznám, s Pavlem Tykačem nemám nic společného, takže můj postoj k jeho trestní věci je neutrální. Kdyby Marie Benešová podala v jeho prospěch rozumně odůvodněnou stížnost, nereptal bych.

Měl bych se tedy radovat z postupu nové ministryně spravedlnosti Heleny Válkové, která se ještě v úřadě pořádně neohřála a již 3. února 2014 vzala zpět stížnost, podanou Marií Benešovou ve prospěch Pavla Tykače, zatímco tu druhou ponechala v platnosti.

Okolnost, že paní ministryně považuje za špatný stejný výplod Marie Benešové jako já, mě hřeje. Tím ale má spokojenost končí. Z obecného hlediska považuji její zásah za nepřístojnost a mám pochyby o jeho ústavnosti, o  jeho souladu s dělbou moci mezi moc soudní a moc výkonnou a s ústavními právy obžalovaného.

Opakuje se děj, který jsme zažili po nástupu Jiřího Pospíšila k výkonu druhého mandátu. Sotva nastoupil, přispěchali žalobníčci: počítačově pologramotný vedoucí oddělení trestního dohledu Jiří Balzer, bývalý soudce a již 35 let úředník ministerstva, samozřejmě bývalý člen KSČ, s referentkou Ilonou Jakůbkovou, působící na ministerstvu 18 let, o které se nesmí vědět, odkud přišla (spolek Šalamoun se nyní domáhá této informace správní žalobou). Podnítili Jiřího Pospíšila, aby krátce po nástupu do úřadu navštívil Nejvyšší soud ČR, vzal zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podala exministryně Daniela Kovářová ve prospěch ods. Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka současně s pokynem o přerušení výkonu trestu, a označil několik dalších stížností za „kontroverzní“.