Na služebně se dověděl, že policie právě hledá třetího k zadržené dvojici mladých Gruzínů, podezřelých z přepadení banky se zbraní v ruce. Hledaný muž měl být tmavovlasý, v černém oblečení, tmavé pleti, střední postavy..

Osob, které by vyhovovaly popisu, by se jistě našlo více. Ale A.R. měl smůlu, že vyšel z domu právě ve chvíli, kdy kolem něj projížděla motorizovaná hlídka, takže byl jaksi při ruce. Věci pak dostaly rychlý spád. Místo ke složení slibu věrnosti České republice putoval do cely předběžného zadržení. Protože jej Gruzie mezitím vyvázala se svazku občanů, stal se občanem bez státní příslušnosti. Následovalo uvalení vazby. A rozběhl se kolotoč přípravného řízení, vedeného proti všem třem obviněným. Pak přišel první prvostupňový rozsudek s trestem odnětí svobody v trvání devíti let a povinností náhrady škody. Následovalo odvolání, vrácení věci na 1. stupeň, další odvolání a znova vše dokola. Prvostupňovému senátu předsedala soudkyně, opakovaně odsouzená kárným soudem kvůli průtahům.

V mezidobí se přihodila kuriózní věc. Gruzínské rodiny, aspoň ty žijící v zahraničí, se vyznačují vysokým stupněm soudržnosti. V našem případě se to projevilo tím, že bratr zadrženého se rozhodl obstarat peníze na zaplacení kvalitního obhájce. Volil neobvyklý způsob: odcestoval do Rakouska, kde vyloupil banku. Jenže byl zadržen i s penězi a vysloužil si desetiletý trest. V průběhu procesu A.R. byl pak vyslýchán jako svědek, protože na něj padlo podezření, že se možná zúčastnil přepadení, které se přičítá jeho bratrovi. Ale podezření se neprokázalo.