Je nespravedlivá, neboť amnestie jako akt odpuštění a nabídka nové šance je v každém případě svou podstatou ušlechtilý skutek. Pana prezidenta k jejímu vyhlášení zmocňuje ústava. Nikdo není oprávněn přehodnocovat její odůvodnění a rozsah. Nicméně nespokojenost veřejnosti má racionální jádro: proti prospěchu pro amnestované, pro vězeňství a pro státní rozpočet stojí zpochybnění nadějí  poškozených na uspokojení jejich hmotných nároků.

Nejvíce se cítí ohroženi poškození v kauzách trestního stíhání, zastaveného pro nepřiměřenou délku. Zatím ale není zdaleka jisté, na které případy amnestie dopadá, takže odhady škod jsou tápáním v mlze. Mimo to nikdo nemůže poškozeným odpovědně zaručit, že  by řízení skutečně v dalším průběhu dospělo k odsuzujícím rozsudkům a k uložení povinnosti náhrady škody. Pokud jim advokáti, jejich zmocněnci, tuto jistotu namlouvají, vedou si neodpovědně ve prospěch svých obchodních zájmů, protože v soudním řízení nikdo nemá do vynesení rozsudku jistotu. Obdobné ujišťování ze strany žalobců dokonce zavání vyzrazením dohody mezi nimi a soudy, tedy nezákonného společení.  Je navíc velmi pravděpodobné, že v případě kauz s velkým počtem poškozených by stejně byli se svými nároky odkázáni do civilního řízení. Posléze musíme připustit, že značná část případně vysouzených nároků by byla nedobytná. Skutečná škoda, způsobená poškozeným, tak bude jen zlomkem toho, o čem žvaní prezidentovi pronásledovatelé.

Je s podivem, že hněv davu nedopadá také na hlavu předsedy prokorupční vlády Petra Nečase, který umožnil uskutečnění amnestie kontrasignací páně prezidentova rozhodnutí. Stojí za zmínku, že se k odpovědnosti nevyjadřuje a je téměř neviditelný. Kdyby však včas uvážil, co svým podpisem spouští, nemuselo veřejné pobouření vůbec vypuknout.

Možná si pan předseda vlády při podpisu myslel, že plní pouze formální povinnost. Možná si zamnul ruce spokojeností, že udělal dobrý obchod: za jeden podpis amnestie, která uleví přeplněným věznicím a státnímu rozpočtu, získal nejméně dva prezidentovy podpisy na zákonech, jež neměl jisté. Jako představitel „věrchušky“, která žije ve věži ze slonoviny a o starosti obyčejných lidí  se nezajímá, si patrně vůbec neuvědomil, že amnestie bude mít vedlejší účinky, jež dopadnou na velký počet lidí. A už vůbec jej nenapadlo, že se podpisem zavázal vzniklé problémy řešit ve prospěch poškozených.