Osud této novinky je ryze pospíšilovsko-švejkolandský. V r.2009 byla vlajkovou lodí mediálních akcí ve prospěch popularity mladého ministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila. Byl to nosný námět pro četná vystoupení ve prospěch jeho osobní popularity. Věznice byly přeplněné, vězňů stále přibývalo a peněz na provoz věznic se nedostávalo. Podíl odsouzených s tresty odnětí svobody do jednoho roku dosahoval téměř 30%. Konkrétně ke konci roku 2009 jich bylo 6.374, v r.2010 již 7.054. Kromě odsouzených ve výkonu trestu bylo ve věznicích více než dva tisíce vazebně stíhaných obviněných. Tato vysoká čísla lákala k využití domácího vězení k jejich snížení.

Ještě než vstoupil zákon v platnost, ukázalo se, že ministrovi došel dech: praktické využití novinky nebylo možné, protože se nepostaral o zajištění systému  monitorování osob, vybavených  elektronickými náramky. Jiří Pospíšil to chtěl řešit odročením účinnosti odpovídající části zákona novelizací, ale nezbyl mu na to čas, neboť padla vláda.

Na jeho místo nastoupila Daniela Kovářová, které patří zásluha za to, že se trest domácího vězení začal užívat, i když jen v omezeném rozsahu a s nahrazením elektronického monitorování namátkovými kontrolami pracovníky Probační a mediační služby ČR. Paní exministryně vypsala tendr na dodavatele monitorovacího zařízení, které mělo pokrýt předpokládaný vysoký počet poživatelů této vymoženosti. Podmínky tendru vypracovala advokátní kancelář bývalého ministra Pavla Němce. Ale do čela  ministerstva se vrátil Jiří Pospíšil, který dal okamžitě průchod svému notoricky známému vztahu k Pavlu Němcovi a pod zástupnými záminkami tendr zrušil. Od té doby nový již nikdo nevypsal.