Od příchodu Petra „Čistého“ Nečase k moci neuplynula příliš dlouhá doba. Mnozí si od něj slibovali očištění politiky od korupčního vlivu „kmotrů“. Skončilo to krachem, jakého se před ním v polistopadové éře nikdo nedočkal. A přímo nebo nepřímo strhl do propasti řadu dalších, dříve nedotknutelných.

Ve vztahu k Janě Nagyové, dnes Nečasové, se můžeme přít o to, kdo z dvojice koho stáhl více dolů, nicméně je zjevné, že jeho partnerka doplatila na pohromu daleko citelněji než on. Právě na jejím osudu je vidět, jak daleko jsme schopni zajít, když se k někomu mocnému po jeho pádu otáčíme zády: lidé, kteří ji měli v moci v době  vazebního stíhání se nestyděli zacházet s ní jako s nebezpečnou násilnicí a vodit ji v „medvědech“. Pracovníci televize a novináři se nestyděli tu ostudu ukazovat veřejnosti na fotografiích a v televizních šotech po celé měsíce, ještě dlouho poté, kdy se Jana Nagyová-Nečasová vrátila na svobodu. Platí přece presumpce neviny a každý má právo na to, aby i v době trestního stíhání byla zachována jeho osobní důstojnost. Na tuto zásadu se při zacházení s Janou Nagyovou-Nečasovou zapomnělo. Není ovšem jediná, kdo by si v tomto ohledu mohl stýskat: barbarské zacházení se zadrženými a obviněnými je hojně rozšířeným nešvarem.

S nástupem Petra „Čistého“ Nečase se spojovaly velké naděje na zásadní obrat ve vývoji státního zastupitelství, které se tehdy s obtížemi vzpamatovávalo z „války žalobců“, související se zásahem Nejvyššího státního zastupitelství do trestní věci bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Hlasatelem zvěstí o radostné budoucnosti byl capo di tutti capi pachatelů zmíněné nepřístojnosti, politizující advokátní koncipient Jiří Pospíšil, který předložil voličům k uvěření  představu, že po volebním triumfu ODS  a jeho vítězném návratu na ministerstvo spravedlnosti odejde z funkce nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, na její místo  nastoupí tajemný Žalobce-Spasitel, vstoupí v platnost nový zákon o státním zastupitelství a v této sféře státní správy nastanou poměry  pozemského ráje.

Z počátku se zdálo, že vše bude vycházet. Odešla Renata Vesecká a na její místo nastoupil s požehnáním „kmotra“ Romana Jurečka Pavel Zeman, díky dlouhému působení v Eurojustu nezatížený vztahy k různým místním tzv. mafiím. Později jeho postavení posílil nástup Lenky Bradáčové. Pod jejich vedením začaly intenzivní práce na novém zákonu o státním zastupitelství, jenž měl otevřít cestu k zásadním změnám v činnosti žalobců.