Smysl jeho poselství vyjadřuje titulek článku: „Když nebudou peníze, ve věznicích to může bouchnout" Okrajově se zmiňuje také o nedávné senzační zprávě o Kajínkově převozu na Mírov, a to způsobem, jenž potvrzuje správnost závěrů článku, který byl zveřejněn mj. také na tomto portálu.

Daniel Volák správně upozorňuje na hrozivé rozevírání nůžek mezi kapacitními, personálními a finančními možnostmi Vězeňské služby ČR a nezadržitelně se zvyšujícím počtem vězňů v přeplněných věznicích, který se může podle jeho odhadu koncem roku přiblížit k neslýchaným 24 tisícům. S pokračujícím přeplňováním věznic se zvyšuje pravděpodobnost mimořádných událostí - od násilí mezi vězni až po vzpoury. Podotýkám, že situace je ještě vážnější, neboť po světě se toulá dalších přibližně sedm tisících odsouzených, kteří z jakýchkoli důvodů nenastoupili trest. Pan náměstek je nevzal v úvahu. Kdyby všichni najednou učinili pokání a zaklepali na vězeňské brány, nastal by okamžitý kolaps.

V zásadě se Volákův popis stavu vězeňství a jeho potřeb v rozhovoru kryje s obsahem stanovisek a upozornění spolku Šalamoun a článků, vydaných na jeho internetových stránkách v posledních pěti až šesti letech. Názorové souznění 1.náměstka ministra se „zlobivými" občanskými aktivisty, o nichž ministr soudí, že by s nimi úředníci ministerstva neměli mluvit ani telefonovat, je v tomto bodě nepřehlédnutelné. Ostatně přímo v rozhovoru je umístěn odkaz na můj článek „Zanedbané vězeňství" z 23.června 2011 (zde: http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2011062301).

V dalším se ale Daniel Volák drží pospíšilovské linie vytváření potěmkinovských vesnic a snaží se vyvolat klamný dojem, že teprve Pospíšilovo ministerstvo spravedlnosti za jeho druhého mandátu v tomto ohledu „objevilo Ameriku", že hrozivý stav vězeňství byl poprvé zmapován Volákovým předchůdcem, nynějším poslancem za ODS Mgr. Janem Kubatou, který „byl historicky první, kdo osobně ve velmi krátké době s vysokým nasazením navštívil všech 36 českých a moravských věznic a pravdivě popsal jejich stav". Ve skutečnosti jde o stav, který se postupně vytvářel řadu let a je velmi dobře znám především generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR. Na poplach již dávno bubnovaly i nestátní organizace, jako Český helsinský výbor, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, spolek Šalamoun a další. O peníze a tabulková místa pro vězeňství se s vládou přetahovali všichni ministři spravedlnosti. O žádném z nich bych si nedovolil říci, že ho stav vězeňství nezajímal. V době mandátu Daniely Kovářové došlo k opakovaným pokusům přimět pana prezidenta, aby přeplněným věznicím odlehčil omezenou amnestií.

Skutečnou novinkou v přístupu ministra spravedlnosti je ovšem změna kompetence 1. náměstka, který jako statutární zástupce ministra býval dříve pověřován správou justičních záležitostí. Někteří z předchůdců Daniela Voláka, jako např. Josef Baxa nebo Vladimír Král, byli obecně uznávanými právními autoritami a v období častého střídání ministrů zajišťovali stabilitu chodu úřadu. Je otázka, do jaké míry se zvýšení váhy vězeňství v rozdělení kompetencí na ministerstvu promítne do praxe. Jsem skeptický, protože přímé řízení věznic přísluší generálnímu ředitelství Vězeňské služby ČR, čítajícímu zhruba 180-190 zaměstnanců (ministerstvo má přibližně 300, nejméně 256 za „panování" Otakara Motejla, nejvíce 336 za prvního mandátu Jiřího Pospíšila), s generálním ředitelem se speciálním vysokoškolským vzděláním a mnohaletou úspěšnou praxí v oboru. Ve srovnání s takovou osobnosti, jakou je současný generální ředitel Jiří Tregler, je Daniel Volák navzdory právnickému vzdělání a praxi v různých právnických profesích přece jen pouhý amatér.