Je to docela obvyklá situace, které ale média obvykle nevěnují náležitou pozornost. Tentokrát ji nabudil klíčový význam revizního posudku pro výsledek dokazování i délka dodací lhůty. Zájem se promítl do zařazení rozhovoru o úloze znalců do pořadu Události, komentáře dne 29. dubna 2014, v němž si vyměňovali názory Hana Marvanová, 1. náměstkyně ministryně spravedlnosti a Vladimír Vácha, předseda Komory soudních znalců. V krátkém čase, vymezeném této věci, nemohli ovšem probrat námět do hloubky.
V podstatě zazněly dva monology, vztahující se prakticky výlučně k problematice působení znalců v trestním řízení. Oba účastníci dialogu se shodli pouze ve zjištění, že strany si objednávají znalecké posudky za účelem posílení svého postavení ve sporu a skutečně dochází k tomu, že znalci zjevně nebo skrytě vyjdou vstříc tužbám zadavatele. V dalším se již neshodli.
Hana Marvanová se věnovala hlavně pokleskům znalců a nedostatkům současné platné právní úpravy z r.1967, jež mimo jiné neumožňuje vynucování nestrannosti znalců a odpovídající odborné úrovně jejch práce. V praxi skutečně dochází k tomu, že znalecké posudky vyznívají ve prospěch zadavatele. Znalci nesou pouze trestněprávní odpovědnost, pokud jim policie prokáže úmysl, ač by bylo na místě i vynucování odpovědnosti civilněprávní. Zmínila také záměr na vydání nového znaleckého zákona. Jeho přijetí by mimo jiné mělo zpřístupnit obor dalším odborníkům a průběžnou kontrolu odborné úrovně znalců.
Vladimír Vácha zaujal spíše pozici „obrany hradu“. Obhajoval chování znalců jejich přirovnáním k úloze advokáta, což je špatně: znalec má úplně jiný status než obhájce, musí být za každých okolností nestranný, jinak mu skutečně hrozí trestní stíhání. Ve snaze obhájit čest svého stavu se Vladimír Vácha uchýlil k nekorektnímu, arogantnímu jednání: poukázal na to, že Hana Marvanová je náměstkyní možná dva nebo tři měsíce, zatímco jeho organizace existuje dvacet pět let. Kdyby rovnou řekl, že „ta ženská ničemu nerozumí“, bylo by to téměř stejně neomalené. Skutečnost je taková, že Komora soudních znalců má sice za sebou dlouhou historii, ale její součástí je konzervování neblahého, do budoucna neudržitelného stavu, který poměrně přesně ve stručnosti popsala paní náměstkyně. Naproti tomu historie Hany Marvanové jako náměstkyně ministryně je sice skutečně velmi krátká, ale navazuje na dlouholetou zkušenost odborně vyspělé a bojovné obhájkyně ve věcech trestních, která zná ze své praxe ničivé následky účelově vypracovaných nesprávných znaleckých posudků.
Dobří obhájci často sledují osudy svých klientů velmi zblízka a prožívají je s nimi. Vnímají proto nekorektnost znalce velmi citlivě. Naproti tomu znalci někdy vydávají posudky o lidech, s kterými se buď nesetkali při vypracování posudku vůbec nebo jen krátce, a po odchodu ze soudní síně se s nimi už nikdy neuvidí. Skutečnost, že možná právě pomohli za mříže nevinnému, je nepálí, zatímco obhájce si se svým klientem zoufá. Postoje obou účastníků televizní debaty byly přiměřené výše uvedenému.
Současný stav v působení znalců v trestním řízení je neudržitelný. Skutečně bývají vystaveni snahám o ovlivnění názoru přáním zadavatele. Na jedné straně je lákadlem honorář ze strany obhajoby, na druhé straně zájem o získání dalších zakázek od orgánů činných v trestním řízení. Nejen, že se může stát, že se znalci obhajoby a žaloby rozejdou v názorech, ale dokonce znalec v průběhu řízení změní názor, aby vyhověl potřebám zadavatele. Například znalec z oboru forenzní biomechaniky „vypočítá“, že oběť dopravní nehody padla na záda. Ale když patolog podle rozmístění poranění zjistí, že to tak nemohlo být, „vypočítá“ znova stejně neomylně, že oběť dopadla na břicho.
K ovlivnění znalců dochází i tím, že dostávají k disposici výpis z trestního spisu, z něhož mohou vyvodit, kam směřuje žalobce a soud. Ošidné to je v případě znalců, zkoumajících osobnost a její duševní pochody: slabší povahy mezi nimi to svádí k dohadům, co se od nich žádá a k upravení závěrů na podporu předvídaného rozsudku. Zneužití takto vypracovaného znaleckého posudku soudem může skutečně přivést za mříže nevinného člověka.
Pro názornost uvedu příklad dívky, předstírající, že byla obětí pokusu o znásilnění. Místo činu popsala naprosto odlišně od policejního protokolu o ohledání místa činu. Není pochyb o tom, že na daném místě nebyla, čili skutek se při nejmenším nemohl stát na udaném místě a v udaném čase, z formálního hlediska se tedy nestal. Její matka, teta a učitelka v postavení svědkyň „pod přísahou“ ji charakterizovaly jako intrikánku a lhářku. Znalec ji uznal za věrohodnou. Soud nepřipustil svědectví, upozorňující na absolutní rozpor mezi výpovědí „znásilněné“ a skutečností. Ocenil její způsobilost popsat místo činu a s přihlédnutím k názoru znalce uznal její výpověď za pravdivý popis skutku. Údajnému násilníkovi to vyneslo 7 let za mřížemi.
Případy dopadů vlastní nesolidnosti na osud znalce jsou velmi vzácné. Jen zcela výjimečně se uplatní samočisticí mechanismus, jímž přímo komunita znalců vypudí ze svého středu kolegu, jehož nepřístojnosti se staly neúnosnými. Přihodilo se to jednomu z profesorů Policejní akademie, na kterého podala stížnost „mateřskému“ soudu skupina znalců z jeho oboru. Následně přišel o postavení vedoucího katedry, opustil Policejní akademii a jeho další setrvání mezi znalci je ohroženo kárným řízením.
Na závěr nezbývá než konstatovat, že Hana Marvanová ve svém vystoupení nalila veřejnosti čistého vína. Samozřejmě, její kritická vyjádření ani „popis hrůz“ v tomto článku neplatí pro masu znalců jako celek, ale pouze pro „černé ovce ve stádě“, dělající ostudu svému stavu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
