Na seznamu nechybí hrdinové z doby protinacistického odboje, komunistické totality, či v případě medaile Za zásluhy také lidé z oblasti sportu či vědy. Z těchto okruhů jsou vybíráni vyznamenaní více méně pravidelně. Mají všichni stejně hodnotné zásluhy? Jinými slovy, lze například klást na stejnou úroveň bojovníky s nacistickou nebo komunistickou totalitou a úspěšné sportovce? Jen do určité míry.
Zvláště zajímavé jsou letos nominace na udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Mezi nimi je totiž i Natalia Gorbaněvská a dalších osm ruských demonstrantů, kteří v srpnu 1968 protestovali v Moskvě proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Byli okamžitě zatčeni a za svůj čin tvrdě potrestáni.
Je zajímavé, že se tito demonstranti dostali do seznamu navrhovaných právě letos. Jednou z možných odpovědí může být snaha připomenout Ruské federaci, jak si vážíme těch, kdo vzdorovali totalitním praktikám Sovětského svazu.
V srpnu 2013 se při 45. výročí ruské okupace znovu sešla v Moskvě skupina demonstrantů, včetně Natalie Gorbaněvské. Byli znovu zatčeni, stejně, jako před 45 lety. Ukazuje to na skutečnost, že totalitní způsoby Sovětského svazu mají v dnešním Rusku stále svou odezvu a je dobře, že to letos reflektovali i naši poslanci.
Tito hrdinové proto nejsou pouze součástí historie, ale promlouvají i k dnešku. Stejně jako například někdejší lidický farář Josef Štemberka, který dobrovolně zůstal se svými farníky až do úplného konce, nebo Josef Toufar, kněz umučený Státní bezpečností v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem. Ti jsou navrhováni na Medaili Za hrdinství.
Ukazují nám, že proti zlu je třeba se postavit a nejenom mu nečinně přihlížet. Hodnota takových činů je dlouhodobá a může sloužit jako příklad pro další generace.
Jiným případem jsou někteří navrhovaní u Medailí Za zásluhy. Z oblasti sportu tu najdeme mimo jiné dvě jména: trenéra české rychlobruslařky Martiny Sáblíkové Petra Nováka a dlouholetého československého reprezentanta v hokeji Jiřího Holíka.
Je zřejmé, že jejich přínos lze těžko srovnávat s ruskými demonstranty, lidickým farářem nebo knězem Toufarem. Nemuseli nasazovat své životy a bojovat proti zlu. Přesto se o něco zasloužili, dokázali dát příklad svojí vytrvalostí.
Trenér Novák tím, že bez jakéhokoli zázemí vychoval sportovkyni světového formátu. Hokejista Jiří Holík je zase československým rekordmanem s největším počtem reprezentačních startů, svědčících o jeho vztahu k vlastní zemi.
Je tedy zřejmé, že rozdělení vyznamenaných do několika skupin má své opodstatnění. U návrhů na Řád Tomáše Garrigua Masaryka či u Medaile Za hrdinství najdeme lidi, kteří se nebáli postavit proti zlu a nasadili do tohoto boje svůj život. V případě Medaile Za zásluhy jde především o osobní angažovanost člověka v daném oboru.
V obou skupinách vyznamenaných nalézáme příklady vhodné k následování a každý si může vybrat, kdo je pro něj vzorem. A také se ukáže, koho a za co si váží prezident Miloš Zeman, tedy ten, kdo bude mít v rukou definitivní výběr letošních laureátů.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
