I když se debaty neúčastnil pouze Václav Klaus, přesto se na něj přirozeně soustředila hlavní pozornost. Není to pouze z důvodu, že je bývalým prezidentem.   

Jeho názory totiž jsou často kontroverzní, a proto přitahují zájem médií. Exprezident se také z tohoto důvodu neustále vyjadřuje k veřejnému dění a k současné politice. Přitom ale v podzimních parlamentních volbách naprosto pohořela strana, kterou podporoval.  

Místo, kde se debata konala, je přímo symbolické. Před pětadvaceti lety zde totiž sídlil Prognostický ústav, kde Klaus pracoval jako ekonom za komunistického režimu. Je zřejmé, že návrat exprezidenta na toto místo jej povzbudil a dodal mu elán do debaty nejen o Ukrajině.  

Ačkoli se debata konala na téma Ukrajiny, Václav Klaus dobře ví, že situace v ní se dotýká i České republiky. Proto i při této příležitosti promluvil k některým domácím tématům. I těmi se jako obvykle snažil zaujmout, protože si je vědom skutečnosti, že se mu tak dostane odezvy. Zároveň je za tím vidět jeho snaha neustále vyjadřovat své postoje a tím zůstat stále činný i na domácí politické scéně.  

Jedno z Klasových kontroverzních vyjádření se týkalo jeho přesvědčení, že kdyby měl příslušné pravomoci, dokázal by situaci na Ukrajině sám vyřešit. Poukazoval na svou roli v dělení Československa s tím, že podobný postup by doporučoval i v případě Ukrajiny.   

A doplnil to slovy, že našim současným přestavitelům by za žádných okolností řešení ukrajinské krize nesvěřil. Václav Klaus si pravděpodobně není vědom dnešní odlišné situace. Zatímco při dělení Československa záleželo na dohodě dvou politických reprezentací, v případě Ukrajiny vidíme především zájem Ruska o její ovládnutí.  

Kritikou Václav Klaus nešetřil pouze české představitele ale také vedení Evropské unie. V této souvislosti pak sám sebe označil za Čecha a nikoli za Evropana.   

Zároveň kladl důraz na rozdíl mezi Evropou a Evropskou unií. Těmito názory potvrdil, že mu nejde jen o kritiku Evropské unie. Důrazem na protiklad mezi Čechem a Evropanem totiž zajisté mířil též na domácí politiky, kteří to za rozpor nepovažují.  

Ne náhodou si na propagaci svých názorů založil svůj Institut. Ví, že pokud by je prosazoval pouze sám, ztrácely by jeho postoje na účinnosti. Tím, že je obklopen svými příznivci, snáze se mu daří neustále promlouvat jak do domácí, tak i do evropské politiky. Domácí i evropská politika ale v mnohém splývají.  

To samozřejmě Václav Klaus dobře ví a umně toho využívá. Jeho hlas je tak stále slyšet a snaží se plnit opoziční rétoriku, o kterou jej přitom téměř nikdo nežádá. Můžeme však doufat, že svým aktivismem vybídne naše současné politiky k tomu, aby nás svými činy přesvědčili, že éra Václava Klause je již za námi.