I přes tuto skutečnost, zapomněla na mou existenci jedna, ale i druhá strana. S jídlem totiž roste chuť, a když je někdo při chuti, a může kasírovat do vlastní kapsy, proč by to nedělal, vždyť o co jde jsou jen peníze.

Za poslední tři roky, kdy jsem se obešel bez Nadhlavy, či velké hlavy, zjišťuji, jak je tato často nenažraná. V angličtině, ale i obecně v průmyslu se této části firemních těl říká OVERHEAD a spadají do něho všechna oddělení a lidé a mnoho dalších, kteří ač nevytváří žádnou, či téměř žádnou hodnotu, požerou všechnu hodnotu, co vytváří jiní. Krásným příkladem jsou politici a ministerstva.

OVERHEAD je otesánek. S velikostí firem roste a roste a v korporátním světě se může snadno stát, že celá výroba a práce je vykonávána jen k tomu, aby se ukojil jeho hlad.

K OVERHEADu často patří i lidé a firmy, které byste si běžně do té, či oné firmy nepřiřadili. Na první pohled to totiž vypadá, jako kdyby neměly s daným podnikáním nic společného. Jsou to investoři, banky, a mnozí další a to včetně politiků. Primárně se dá říci, že to jsou všichni, kdo čekají všimné.

V minulých týdnech jsem se dvakrát věnoval věřitelům a dlužníkům a legalizovanému vyděračství s kulatým razítkem protože téma vzbudilo zájem, budu se mu jistě věnovat i do budoucna. Nyní bych jen rád krátce zmínil, že si po letech soud všiml a uznal, že chybně vypočtené úroky z půjiček, které jsou spíše jejich běžnou součástí, než výjimkou, musí firmy vrátit.