Měla pravdu, po dni plném honiček, a her venku s kamarády, mezi paneláky, či na kopcích za naším městysem, jsme většinou spali jako zabití. V zimních měsících, sice okno nebylo otevřené celou noc, ale před spaním (a mám podezření, že i během něj) došlo k vyvětrání celé místnosti.

Rád bych podotkl, že náš městys nebyl zeleným venkovem nedotčeným průmyslovou výrobou, spíše naopak. Těžba lupku, uhlí, výroba oblíbených dřevotřískových staveb a další, znamenala nemalou dopravní zátěž náklaďáků bez filtrů emisí. A skutečnost, že za kopcem bylo ještě v době Sametové revoluce nejradioaktivnější místo v ČR, také „ekologii“ nepřidávalo, a přesto jsme přežili.

Dnes mám na zádech podstatně více křížků než tenkrát a okno bych si na noc také rád otevíral, kdyby kouř, dým a smrad, přicházející s nocí, umožňoval dýchat.

Bohužel tomu tak není, a tak je jediná možnost provětrání spojená s hlubokým nádechem před otevření a hlubokým výdechem po něm.

Není to tak dlouho, kdy jsem psal o akci „nahlašte sousedův komín“, u níž jsem se podivoval nad tím, že z hlášení jsou prakticky vyjmuty komíny průmyslové, které znečišťují prostředí nejvíce.