Žijeme v mužském světě, ve kterém principy a pravidla nastavují převážně muži. Inteligentním ženám tento fakt dávno došel a tomuto světu se jednoduše přizpůsobily. Do jisté míry v mnohém přejaly mužské chování a mužské myšlení, aniž by přestaly být romantickými ženami. Osvojily si tak další um navíc. Je to logické: v mužském světě a v soutěži s muži pak mají větší šance uspět (některá chce vyhrát, jiná se prosadit, jiná chce sice být maminkou a ženou, ale přizpůsobí se tak, že v sobě najde sílu pracovat a paralelně vést domácnost).

Co je špatně a proč?

Jeden ze způsobů, jakým by se život na naší modrozelené kouli dal popsat, je neustálá dynamika mezi dvěma protipóly: ženský a mužský princip. Jin a jang. Venuše a Mars. Jedna bez druhé existovat nemůže, tak jako není dne bez noci. A každý má v sobě – nezávisle na pohlaví – obě kvality v různé míře a vědomé přijetí těchto kvalit je předpokladem k harmonické interakci mezi mužem a ženou (a tím i zdraví celé společnosti).

Důvod, proč ženy přejímají mužské chování a myšlení, je ten, že ženská kvalita (schopnost lásky, empatie, tvoření konstruktivních vztahů, umění komunikace, receptivita) není uznávaná jako rovnoprávná složka ke kvalitě mužské (práce, výkon, dosahování cílů ve vnějším světě, bojovnost, aktivita). Dlouhodobě ženy vnímaly, že jejich práci, jejich postavení, jejich životní roli není ze strany mužů věnováno dostatek úcty a respektu.

Když už to bylo neúnosné, začala ženská "vzpoura". Ženy-feministky, začaly chtít ovládat. Proč? Ze strachu. Potřeba ovládat vychází ze strachu být ovládaný. Nachází se většinou na úrovni naší nevědomé části, se kterou nemáme kontakt při běžném způsobu vnímání reality. Tato složka je instinktivní a pudová. A protože v každé z nás je kousek ženy bojovnice (u některých větší), pokaždé, když cítíme, že muž nám neprojevuje úctu nebo lásku, jsme na to háklivé.

Ženy se tak snaží vyrovnat mužům, aby přežily. Soutěžení o vrcholové pozice (nejen pracovní), jako forma ženského boje, je podvědomý program, který se spouští v momentu, kdy se cítíme napadeni nebo ohroženi. V takových situacích vždy reagujeme útěkem nebo útokem. Z historického hlediska žena byla příliš dlouho vnímána jako podřadný tvor, který se musí podvolit, a tak byla (a stále je!) ženská receptivní energie potlačována. A zašlo to tak daleko, že ji v sobě vědomě či nevědomě potlačují paradoxně samy ženy, přičemž to pomýleně chápou jako "získání moci". Vždyť čím jiným je manipulace s ženskými hormony (hormonální antikoncepce, potlačování přirozeného průběhu přechodu…) než manipulací s ženskou silou?