Tato situace v Evropě plíživě zraje již celá desetiletí a nyní se začíná projevovat v celém svém obsahu. Nejen, že se dlouhodobě rozevírají tzv. sociální nůžky, které popisuje např. Jan Keller, rozevírají se i nůžky "mentální", názorové. Vzniká hluboká propast mezi náhledem na realitu u mocenských elit (politici+10% nejbohatších) proti náhledu "mlčící většiny", které je kolem 90 %.
Faktem ovšem zůstává, že na tuto mlčící většinu nakonec dopadnou veškerá negativní a destruktivní rozhodnutí oné vládnoucí menšiny.
Takový rozkol mezi náhledem na realitu u politiků plus elit a většiny veřejnosti tady ještě nebyl!
K čemu toto povede ? Dopady budou rozhodně více okruhové. Je možné, že vymahatelnost práva v podobě na jakou jsme dlouhodobě zvyklí, bude pro většinu podstatně složitější. Ochranná opatření, která budou praktikovat vládnoucí špičky vůči privilegovaným skupinám obyvatel, např. ilegálům, budou vesměs proti zájmům většiny obyvatel.
Nastavené trendy jsou však jasné a řítí se na nás jak rozjetý vlak. Pro většinu veřejnosti se budou tyto neakceptovatelné jevy prohlubovat. Budeme svědky multitématikých absurdit ve všech možných oblastech a okruzích.
K čemu tedy došlo - vládnoucí elity se značně odtrhly a oddělily od zájmů a mínění většiny veřejnosti a prostřednictvím vlád, masmédií, moci legislativní i výkonné prosazují svoje vize reality, svoje představy, svoje socioekonomické, kulturní i jiné plány bez ohledu na nezbytný konsenzus s názorem většiny.
Nacházíme se tak trochu jako Alenka v říši divů. Mnohdy se nestačíme divit, co všechno je "najednou" normální. Avšak politici a nemalá část elit prostřednictvím masmédií se nás soustavně snaží ubezpečovat o tom, že vše je v pořádku, že tento nový hyperkorektní trend je prospěšný a správný.
U značné části kriticky smýšlející veřejnosti ovšem dochází k ambivalentnímu pocitu z vnitřního konfliktu. Na jedné straně skutečná realita, která se jim z podstaty logiky věci právem nelíbí a na druhé straně konejšivé masmediální hyperkorektní mantry, které se usilovně snaží veřejnost přesvědčit, že všechno je v nejlepším pořádku, že loď se nepotápí.
Nabízí se synonymum s příběhem Titaniku. Přičemž masmediální orchestr hraje, zatímco loď se pomalu potápí. Kam takový "evropský Titanik" dopluje ? A jak zabránit rychlé cestě ke dnu ? A opravdu si této zkratky do pekel elity ani politici nejsou vědomi, je to celé velký omyl ? A co bude s námi ?
To jsou aktuální otázky, které se nabízejí. Od těch, kteří tento katastrofický scénář připravili a těch, kteří ho podporují, se uspokojivých odpovědí zřejmě nedočkáme.
Vnímáme jen kontinuální systematickou dehonestaci kritiků jejich "projektu". Nezbývá, než popadnout rozum do hrsti, uplatnit logické, racionální, analytické myšlení a selektovat informace a porovnávat je se skutečnými fakty a skutečnými ději.
A na závěr - lidé, kteří nevládnou ku prospěchu většiny, ale prosazují zájmy jakýchsi zájmových skupin, na špičkových postech nemají co dělat!
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
