Pana Peltu jsem poznala poprvé, když mě svezl jako stopařku z Prahy do Jablonce v dobách mého vysokoškolského studia. Už tehdy působil tak, že ho zajímají úspěšní lidé a že je svým způsobem, ač pro mě zvláštním, srdcař.

Spousta Jablonečanů má pocit, že Pelta Jabloncem vládne. Někteří jsou za něj rádi a jsou rádi za to, že do Jablonce dostane peníze a je jim jedno, jakým způsobem. Je jim jedno, jaké konexe a informace použije. Asi jako do fotbalu. Proto se domnívám, že pro hodně lidí nejsou existující podezření extrémně velkým překvapením, protože tak nějak si říkali, že to tak prostě chodí.

Pro mě naštěstí se v Jablonci začíná více ozývat mladší generace, které se již tyto praktiky 90. let, tak jak je označila i ministryně Valachová, nelíbí a začínají žádat transparentní jednání. Mezi ně počítám i sebe a pár mých kolegů ze zastupitelstva. I my jsme se v konkrétních kauzách snažili ostatním zastupitelům včetně Miroslava Pelty vysvětlovat, že např. rozdělování sportovních dotacích, které letos byly poprvé rozděleny na 3 roky dopředu, aniž bylo počkáno na výsledky analýzy KPMG, která byla vytvořena za veřejné prostředky a měla zmapovat potřeby sportu v Jablonci a stanovit pravidla pro transparentní rozdělování, není spravedlivé a vytváří místo pro spekulace. Miroslav Pelta většinou jen říkal, že na fotbal jde stejně málo peněz. Na vlastní oči jsem rovněž pozorovala kauzu „Zájezdu do Amsterdamu“, kdy Miroslav Pelta pozval městské a krajské politiky do Amsterdamu, přičemž ti krajští po svém návratu hlasovali o navýšení sportovních dotací, a to především pro Tygry, Baumit a Slovan. Nevím o nikom, kdo by jeho pozvání odmítl či se proti němu ohradil.