Jméno Lukáše Nečesaného bylo do minulého týdne veřejnosti prakticky neznámé. Jen málokdo věděl o zoufalém a donedávna marném boji mladíka z Hořic a jeho rodiny s naší policií, státním zastupitelstvím a soudy. Mainstream, který dnes po Hujerovsku „odvážně“ tepe tu „donebevolající nespravedlnost“, jako obvykle „odvážně“ mlčel. Vždyť přece soudy jsou nezávislé a koneckonců každý lump tvrdí, že je nevinný.

Jakkoli je to tak prezentováno, Lukáš Nečesaný nemá ještě zdaleka vyhráno. Stávající rozhodnutí Nejvyššího soudu znamená především to, že paní Spravedlnost dostane možnost udělat reparát a naznačuje jí, kudy do toho. S hlubokým respektem k utrpení pana Nečesaného i jeho rodiny je však v jistém smyslu jeho kauza užitečná.

Příběh obyčejného člověka   

Upozorňovat na excesy našich represivních a justičních složek, které se dnes odehrávají především v takzvaných „korupčních“ kauzách, je věru nevděčné. Když se octne takový exhejtman Rath v klepetech, nebo exsenátor Novák rovnou v teplácích, má „náš čtenář“ jasno. Patří jim to. Už bylo načase. Konečně. A neotravujte s nějakými formalitami. Jednou měl v krabici sedm mega, tak ho patří zavřít.

Směřujeme plnou parou k dalšímu „posílení“ a „osvobození“ našich represivních a justičních složek

Když už je řeč o Davidovi Rathovi: jen málokdo chce chápat, že mít v krabici sedm mega (pokud tam skutečně byly), je sice poněkud neobvyklé, ale není to ještě trestné. A když už jsem zmínil Alexandra Nováka, koho kdy trápil klíčový moment odsuzujícího rozsudku, podle kterého „soud nabyl přesvědčení“, že oněch sporných 40 milionů je úplatkem? Důkazy žádné. Soud nabyl přesvědčení. Smlouvy prokazující opak, tedy že šlo o půjčku na podnikání Novákovy ženy, si strčte za klobouk. A přestaňte ty gaunery pořád obhajovat. Že kdyby se Roman Janoušek jmenoval třeba František Koudelka a dělal v STS Chvojkovice-Brod, seděl by teď v hospodě a maximálně s podmínkou? No a co. Dobře jim tak, těm pánům známým z televize.