Je přirozené, že se teď hodně mluví o příčinách vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě.

Vesměs se přičítá tu “rozdělené”, tu “rozpolcené” (Jiří Přibáň) společnosti. Stopy prý vedou až do obrozenských, ba, husitských dob. Erik Tabery píše o tom, že nerozhodly chyby (Jiřího Drahoše), ale hodnoty společnosti. “Lidé si vybrali cestu, které věří”. Co dál? Prý “mluvit otevřeněji o vlastních hodnotách a východiscích”.

Jestli šéfredaktor týdeníku, jehož deklarovanou ambicí je “kritická žurnalistika”, naznačuje, že o hodnotách a východiscích dosud dostatečně otevřeně nemluvil, je to pozoruhodné přiznání, s nímž živě souhlasím. Ale to není předmětem toho, co tu teď chci říct.