Centrálním mozkem strany TOP 09 se stal politický matador Miroslav Kalousek, v jehož hlavě se zrodil plán na založení nové pravicové strany, která navázala spolupráci s hnutím Starostové a nezávislí. Do popředí byl vystrčen líbivý monarcha, hajný a pohádkový dědeček v jedné osobě, v současnosti téměř nemluvný, nebo jen mumlající vetchý stařík a vadnoucí ikona strany Karel Schwarzenberg.

Hlavním ideologickým směrem tohoto uskupení se stal pravicový konzervatismus a převážně antikomunismus, který vykrystalizoval až v ostrý atak a zastrašování voličů demokratické levice a občanů svobodného myšlení.

Představitelé „pravdy a lásky“, jak se tato elita českého národa ráda označuje, nastolila svůj vlastní svět pravd a „humanitárního bombardovaní“. Bohužel nemůžeme v žádném případě hovořit o racionálním a pragmatickém chování, které by napomohlo posunout naši republiku o několik kroků vpřed. Řada jejich čelních představitelů i sympatizantů je orientována zejména na vlastní finanční prospěch s velkou mírou lhostejnosti k slabším jedincům a k netoleranci lidí, kteří nevykazují vyšší společenský žebříček, nebo stejné hodnoty.

Dalším mottem této zajímavé politické platformy, která převážně těžila ze zklamaných pravicových voličů, se staly neustále stejné a dokola omílané věci. „Všichni mají stejnou startovací čáru“. „Práce je dost a ten, kdo z jakéhokoliv důvodu nenalezne práci, je neschopa či hlupák“. Pravděpodobně se nikdo z nich nebyl podívat na vyloženě směšné nabídky úřadů práce a o jejich finančním ohodnocení nebudeme raději hovořit vůbec. Zkreslené údaje o počtech nezaměstnaných lidí hovoří také za své.

Ukazatelem této skupiny voličů bylo nadále grandiózní umění radikálně rozdělovat českou veřejnost, která vyplula viditelně na povrch při volbě českého prezidenta, při níž byly občanům podsouvány převážně americké hodnoty expanzivních válek a nutností umisťovat základny NATO na našem území, i když si to převážná část české veřejnosti nepřeje. Tito političtí „nadlidi“ s podporou médií, zástupy „talentovaných“ umělců a podnikatelů ovládli politický prostor na několik let dopředu a dávali veřejně najevo, co si myslí celkově o sociální politice a podpoře lidí v nouzi.