O prosperitu a stát jim v žádném případě nejde. Tito finanční aligátoři pouze prosazují a hájí vlastní zájmy, zisk a prospěch na úkor harmonického a sociálního soužití ekonomicky odlišných lidí. O vyšším zdanění vysokopříjmových osob nechtějí ani slyšet. Vytváří tak rozbušku nenávisti a napětí ve společnosti, která jednoho dne může vybuchnout.

V našem státě roste počet milionářů, ale zároveň je zaznamenán enormní nárůst chudých lidí na hranici chudoby. Hlavním důvodem je chamtivost podnikatelů a jejich nabízená pracovní místa, která v mnoha případech můžeme přirovnat spíše k chudobinci, nežli důstojným zaměstnáním. Náklady na běžný život pohlcují stále větší část příjmu českých domácností a mnoho rodin se ocitá v tíživých životních situacích a v kolotoči různých půjček aniž by mohli najít jiné řešení. Pomyslné nůžky se začaly rychlým tempem rozevírat především za Topolánkovy a Nečasovy vlády, protože reálné mzdy i důchody stagnovaly, nebo dokonce klesaly, zatímco životní náklady neúměrně rostly.

Z bludného kruhu chudoby lze vystoupit pouze navyšováním příjmů běžných občanů a zdaněním lidí s nadprůměrnými příjmy. Český statistický úřad potvrdil smutné číslo, kde uvádí, že „s nečekaným výdajem v řádech deseti tisíc korun by mělo problém téměř 42 % domácností“. Z toho můžeme vyvodit, že téměř 1.8 miliónů domácností hospodaří bez rezerv. Podle průzkumu společnosti Sazka 17 % domácností by se dostalo do problémů již s neočekávanou platbou 1-5 tisíc korun. Přibližně u 25 % dotázaných tato hranice leží mezi 5-10 tisíci korun, zhruba 20 % Čechů by mělo problém mezi 10-20 tisíci korun. To znamená, že celkem 62 % českých domácností by mělo tedy problém s mimořádným výdajem 20 tisíc korun. Jde o alarmující čísla. Mirek Topolánek s Petrem Nečasem se s pomocí moderátora Václava Moravce vychvalovali, jací to jsou pašáci a jaký jejich kralování mělo, nebo bude mít přínos pro naši společnost. Z těchto čísel je však jasně vidět, kam jsme to pod vedením vlád těchto pánů dopracovali.

Další hit je minimální mzda a zbytek na ruku

Domácnosti nemohou z rozpočtu ušetřit ani korunu, protože většinu platu použijí na nezbytné výdaje, jako jsou potraviny, doprava, nájem, obědy pro děti apod. Nalezneme i rodiny, které si v dnešní době nemohou dovolit zaplatit dětem kroužky nebo školní výlet. Dokonce jsou i případy rodin, které nemají na školní obědy. Děti se pak cítí ve škole odstrčené a dostávají razítko chudých. Kdo má slušnou práci uhradit výdaje spojené se základními životními náklad zpravidla ještě zvládne, ale lidé, kteří z různých důvodů o práci přišli nebo mají nízkou mzdu, upadají do bídy, z které se stěží vlastní pomocí dostanou. Situace na trhu práce vyvolává u občanů nepřetržitý stres a strach dožadovat se vlastních práv. Klepou se o práci, mlčí a zaměstnavateli nic neřeknou. Pokud se jen náhodou nějaký ten odvážlivec najde, uslyší zpravidla ironickou poznámku: „za branou čekají další tisíce, na jedno pracovní místo je autobus čekatelů“ apod.

Další hit běžně zavedený do praxe v České republice, který vymysleli páni podnikatelé, je minimální žebrácká mzda a zbytek na ruku. Výsledkem jsou menší odvody státu a nedostatek peněz na důchodový systém. Minimální mzda má další důsledky. Lidé nedosáhnou na hypotéku, ve stáří je čeká nízký důchod, v případě nemoci dostanou almužnu. Potácejí se tak v začarovaném kruhu. Zmíněnou metodu zavádějí především drobné firmy a úplně běžné je to zejména v restauracích u číšníků a kuchařů. Celková poptávka a spotřeba domácností je tak udržována především dluhem spotřebních úvěrů. Za Topolánka a Nečase rostl v Česku enormně počet lidí, kteří nezvládali splácet své dluhy. Hlavní příčinou byla velká nezaměstnanost a právě zmiňované nízké mzdy. Mnoho rodin muselo řešit i sebemenší nenadálý výpadek příjmu nějakou půjčkou. Jednoduše nemohli vyjít s financemi do konce měsíce a museli si půjčit peníze.

V mlýnku dluhů se ocitla řada seniorů, lidí těsně před důchodem, ale i matky samoživitelky. Kromě nízké mzdy si mnozí zaměstnanci stěžují na stupňující se psychický tlak na pracovišti a škodlivá prostředí ohrožující jejich zdraví. Najdeme i mnoho zaměstnavatelů, kteří vědomě porušují zákoník práce, například neproplácením přesčasů, noční práce a práce o svátcích. Tento negativní přístup podnikatelů k navyšování platů a nezájem o vlastní zaměstnance může vykrystalizovat až do patologického stavu ve společnosti. Může stoupnout počet krádeží, loupežných přepadení, revolt a stávek, které mohou mít nepředvídatelný vývoj a mohou se nakonec dotknout přímo samotných podnikatelů. Novodobí pseudopodnikatelé by si měli vzít příklad z Tomáše Bati, který se o své zaměstnance pečlivě staral a dokonce jim zajišťoval dostupné bydlení a férovou mzdu.

Švejnar upozornil na problém

Uznávaný ekonom působící převážně v USA Jan Švejnar v pořadu DVTV řekl moderátorce Drtinové toto: „Bohatí lidé získávají z ekonomického a politického systému ve svých příjmech mnohem více než ostatní, to může vyvolat negativní efekt.“ Švejnar upozornil na problém, že zdanění vysokopříjmových skupin lidí ve většině vyspělých zemí je mnohem vyšší než v České republice. „Náš systém je nastaven na rovnoměrné zdanění a u vysokopříjmových lidí máme nízké zdanění.“ Je zřejmé, že zatímco u nás budou důchodci pochodovat o žebráckých holích, budou pravicoví politici vymýšlet různé plány na zajištění důchodů a ořezávání mezd. Experimentální pravicoví odborníci říkali, že si lidé budou muset na svou penzi šetřit, ale z čeho si mají šetřit, to už neřekne nikdo. Přitom vyšší mzdy rovnají se také vyšší odvody do důchodového systému státu.

Všichni podnikatelé nejsou určitě špatní a k vlastním zaměstnancům se chovají dobře, rovněž jejich vyplácené mzdy se nacházejí ve slušném průměru. Najdou se i tací, kteří nízké mzdy berou za jakousi hru a pravděpodobně se v tomto článku najdou. Z dalších problémů, kterým trpí náš stát je vysoký odliv zisku do zahraničí. Jen za minulý rok vyvedly firmy nenávratně 315 miliard k mateřským firmám nebo do daňových rájů. Část těchto prostředků mohla posloužit na pokrytí sociálního systému státu, nebo mohla být použita na státní deficit. Je zajímavé, že tyto fakta současnou vládu Bohuslava Sobotky netrápí. Neslyšel jsem žádný návrh pana ministra financí Andreje Babiše na případné vyšší zdanění velkých firem, když vymýšlel registrační pokladny pro drobné živnostníky. Babiš by musel sáhnout do vlastní kasičky a to z dobré vůle neudělá. Tento vyloženě nebezpečný model vyvádění peněz a nízkých daní ohrožuje budoucnost rebupliky, která žije pouze z nízkých mezd a z investic s nízkou přidanou hodnotou.

Závěrem bych chtěl dodat, že pokud to současné vedení ČSSD myslí s občany dobře, mělo by otevřít otázku zdanění vysokopříjmových lidí a tlačit na Andreje Babiše na přijetí takového zákona. Je to téma, které je aktuální a mnohem důležitější, než Babišovo Čapí hnízdo, které zajímá pouze hrstku liberálů, ale ne voliče ČSSD. Bude toho ČSSD se současným vedením vůbec schopna?

Publikováno se souhlasem vydavatele