V dalším kole diskusí o budoucnosti „zvláštních škol“ se totiž ministr školství Marcel Chládek snaží „rozptýlit obavy“ iniciátorů výzvy za zachování „zvláštních škol“. Ve své odpovědi Pavlu Loudovi, který je jednou z hlavních postav „výzvy“, nejenom taktně přechází drsný výpad proti Agentuře pro sociální začleňování nebo ombudsmanovi a obecně proti „tzv. ochráncům lidských práv“ z Loudova otevřeného dopisu, ale především slibuje ústupky a další jednání.

Je přitom mimo jakoukoli diskusi, že problém „zvláštních škol“ se týká především romských dětí, a tedy „integrace cikánů“. Pedagogicko-psychologické poradny je masově odesílají do „zvláštních škol“, přestože nejsou mentálně hendikepované. Motivace mnoha psychologů může být sice ryzí, nicméně výsledkem je po dlouhá léta to, že romské děti jsou odklízeny do ústraní, aby nerušily „schopnější a hodnější“ děti z majority a nekladly příliš velké nároky na přetížené, odborně nevyškolené pedagogy a obecně na školy, které na integraci a inkluzi prostě nemají peníze.

Je to několikanásobně začarovaný kruh: Romské děti ztrácejí šanci na dobré vzdělání a v důsledku toho později i na zaměstnání. A základní školy se opakovaně brání reformě, která by omezila jejich selektivnost, změnila financování, byla vstřícná nejenom vůči „segregovaným“ dětem, ale i vůči učitelům. Chládkovy ústupky vůči obhájcům „zvláštních škol“ znamenají, že se v principu opět nic nezmění.