Poslanci ČSSD odhlasovali něco, co nechtěli, nebo přinejmenším neměli odhlasovat. Snížili spotřební daň na benzín a naftu, čímž připravili státní rozpočet o 14 miliard korun, porušili koaliční dohodu, překvapili svého předsedu a premiéra, šokovali ministra financí a pravděpodobně udivili i sebe samotné. Nemluvě o opozici, která při pohledu na ten koncert zmatenosti také hlasovala jinak, než původně zamýšlela.

No, nic, není lehké to popsat, zvlášť když návrh, který poslance ČSSD tak zmátl, podal jejich stranický kolega Milan Urban. A když ve sněmovně po hlasování zuřila rozprava na téma, zda byla otevřena rozprava a je tedy možné diskutovat, nebo rozprava není a diskutovat nelze. A zda je možné hlasování opakovat, když si po hodinové přestávce konečně jeden poslanec ČSSD uvědomil, že hlasoval jinak, než zamýšlel.

Použijme tedy jako průvodce touto komplikovanou situací slova samotného premiéra.

K počínání poslance Milana Urbana

„Tak především mě nenapadlo, že největším pomocníkem opozice při obstrukci bude poslanec ČSSD Milan Urban... Pan Urban zdržel sněmovnu a pomohl Kalouskovi. Pro poslance ČSSD to není úplně dobrá vizitka.“