Pobyt na planetě Zemi je pro každého z nás v prvé řadě svobodou uspořádat vlastní život. Tento svět je tedy možností vytvářet a organizovat vztahy v nejintimnějším prostoru našich osobních životů. Jenže nežijeme a dnes už ani nemůžeme žít izolovaně osamoceně nebo v malých skupinách, a proto spoluurčuje úroveň a kvalitu života každého z nás okolní svět a především naše schopnost nalézat a utvářet v tomto světě vztahy. A tuze záleží na tom, zda najdeme optimální a zcela konkrétní způsob, jakým je každý z nás do toho velkého světa kolem začleněn.

Všichni jsme charakterizováni zejména tím, jakou etiku kolem sebe vnímáme či vidíme, protože pak se rozhodujeme, podle jaké chceme žít. (Schopnost poctivě dostát alespoň vlastní etice a z ní pramenícímu systému hodnot je pak další velké samostatné téma, o něm snad jindy.) 

Žijí vedle sebe a prolínají se dva různé světy. Ten starý svět je světem vlků, kteří mají sílu a schopnost obstát a vítězit. Je to svět vlků, kteří mají nejen inteligenci své zájmy hájit, ale navíc někdy i zcela cynicky a pragmaticky bez ohledu na potřeby a zájmy druhých. Někdy (snad lépe?, protože upřímněji?) jen čistou silou, častěji však silou falše a pomocí znalosti psychologie „nepřítele“.

Nelze se účinně bránit, pokud neznáme obsah slova „my“ a pokud nevíme, kdo je nepřítel

Přestože máme již 20 let funkční internet a díky němu (!) existuje stále více a více svobodných diskusí a otázky si klade a odpovědi hledá stále větší množství lidí (snad až příliš, protože dochází, až k informačnímu chaosu), zdá se, že k pokroku v oblasti uspořádání a řízení společnosti nedochází, nebo jen velmi málo. Dokonce nyní došlo k návratu studené války.