Kdo si koncem července pustil některou z velkých amerických televizních stanic, měl velké štěstí, když se na něj z obrazovky ksichtil někdo jiný, než lev Cecil. Amerika a skrze ní celý „civilizovaný svět“ řešily, zda mý být zubař a příležitostný lovec Walter Palmer potrestán jen dlouholetým vězením či zda by jej raději neměl potkat osud shodný s tím, který přichystal králi zvířat. Připomeňme si krátce základní fakta. Cecil byl velkou atrakcí zimbabwského parku Hwange. Měl na krku obojek, značící, že byl předmětem „vědeckého výzkumu“.
Americký dentista si za 50 tisíc dolarů zaplatil dva oficiální průvodce, jejichž úkolem bylo vlákat lva do pasti a připravit k odstřelu. Palmer jej zasáhl šípem z luku, Cecil však zraněn z loviště utekl. Teprve po čtyřiceti hodinách, kdy byl opět nalezen, jej Američan zastřelil ranou z pušky. Kdyby jen Palmer předem tušil, co jej následně čeká, asi by se do Zimbabwe vůbec nevydal. Nyní čelí trestnímu stíhání a hrozbě odnětí svobody ve výši až 15 let. Je terčem tisíců výhrůžných emailů a telefonátů, v jejichž důsledku byl nucen svoji zubní ordinaci uzavřít. Jeho společenská reputace je v troskách.
Osudová rána
Na svou obranu tvrdí, že neměl sebemenší tušení o tom, že se obětí jeho lovecké vášně stal právě oblíbený Cecil. Na Palmerově příkladu vidíme, jak jediná událost může změnit dosavadní život člověka k nepoznání. Kdyby zastřelil jiného lva, nikdo by se o jeho úlovku, snad jen s výjimkou přátel a pacientů, nedozvěděl. Dál by si v klidu zubařil a ve volném čase sbíral další trofeje. A mediální popravčí by si museli najít jiný příběh, jímž by mohli manipulovat emocemi svých klientů.
Marnivost
Samozřejmě netvrdíme, že je na Palmerově jednání cokoli vznešeného. Zaplatit takové množství peněz za požitek z vítězství nad lvem může jen někdo, kdo ztratil povědomí o tom, co je to marnivost. Na odstřelu Cecila nebylo ani nic odvážného. Palmer útočil ze zabezpečené pozice, v níž mu nehrozilo, že bude bránícím se lvem napaden. Ani nezneškodnil šelmu, jež by kohokoli ohrožovala. Zabil jen pro své potěšení. Pokleslá zábava.
Bílý nosorožec
Na druhou stranu je třeba uznat, že kdyby neexistovaly parky, určené k lovu exotických zvířat výstředními milionáři, některé živočišné druhy by již z „divoké“ přírody dávno vymizely. Poplatky za lov jsou totiž využívány nejen k údržbě parků, ale především k péči o udržení či zvýšení početního stavu zvěře. Vezměme si za příklad bílého nosorožce. Podle oficiálních statistik jich v roce 1900 žilo pouhých 20 jedinců, v roce 2010 to bylo již 20 tisíc. Důvod? Existence soukromých parků, v nichž jsou tato zvířata chována pro kly (jež se navíc obnovují) a příležitostný lov.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV