Řecké drama má za sebou teprve několik úvodních scén. Snad jsme již u kolize, na krizi, peripetii i katastrofu si však budeme muset ještě nějaký čas počkat. Vyvrcholení celého příběhu však může být úplně jiné, než jak se jeví Lence Zlámalové či jiným relativně samostatně přemýšlejícím ekonomickým novinářům, předpovídajícím brzký odchod Řecka z eurozóny.

Dluhová spirála posílá Řecko do pekel

V závěru příštího týdne mají Atény zaslat do Washingtonu dalších 300 miliónů eur jako dílčí splátku dluhu u MMF. Řecký ministr vnitra před pár dny oznámil, že se tak nestane, neb je státní kasa prázdná. MMF po čase odvětil, že by v krajním případě mohlo Řecko tuto relativně malou částku zaslat až spolu s dalšími červnovými platbami.

Je dost možné, že takových krajních případů, kdy bude řecká splátka o nějaký ten den či týden odsunuta, bude ještě mnoho. Přinejmenším do chvíle, než Angela Merkelová proti vůli svého ministra financí Wolfganga Schäubleho (pokud tu neústupnost jen nepředstírá) zařídí, aby evropští věřitelé poskytli Tsiprasovi manévrujícímu mezi krajně levicovým křídem Syrizy a Trojkou, chybějící finanční prostředky. Ministerský předseda Řecka si stejně jako 80% Řeků návrat k drachmě pochopitelně nepřeje, protože nezapomíná, že euro jim přineslo (nezasloužený) ráj na ostrovech.

Jinými slovy, Řecko dostane další půjčku, jejíž jediný účel spočívá v tom, že se z ní uhradí úroky z předchozích, na věky nesplatitelných dluhů. Samotným řeckým občanům „podaná ruka EU“ žádný hmatatelný prospěch samozřejmě nepřinese. A nikdy ani přinést neměla.

Celá dosavadní operace měla jediný cíl – vysvobodit německé, francouzské, italské, belgické a jiné banky z řecké dluhopisové pasti. A protože se tak již do značné míry stalo, najdou se i mezi zástupci věřitelů lidé, kteří si již skutečný Grexit (odchod Řecka z eurozóny) představit dokážou a přinejmenším za kulisami o této variantě již nějaký ten týden poměrně otevřeně hovoří.