Pozornost, kterou Protiproud věnoval v minulých dnech KDU-ČSL, je z její strany opětována v míře opravdu nečekané. Podle spolehlivých informací z lidoveckého prostředí, pak článek, v němž jsem se zamýšlel nad příčinami pasivity této strany při hájení křesťanských hodnot ve společnosti a podivnou rolí, jíž v této straně hraje současný ministr kultury Daniel Herman, značně rozčeřil stranické vody. Jak to tak v životě bývá, našel si své příznivce i odpůrce. Údajně sehrál svoji roli – aniž bych cokoli takového zamýšlel – při sobotní volbě vedení pražských a středočeských lidovců. Jejich výsledkem je suverénní vítězství Hermanem čerstvě odvolaného náměstka Miroslava Rovenského. A ani v Praze nedosáhli Herman a jeho spojenci tak vysoko, jak původně zamýšleli.

Toto však není jediná reakce, jíž můj deset dní starý článek vyvolal. Obdržel jsem před pár dny dopis, jehož autorem – či vlastně autorkou, jak feminismus káže – je europoslankyně za stranu lidovou, křesťanskou a demokratickou, Michaela Šojdrová. Ne vždy mi čas a okolnosti dovolí, abych na každý dopis, který obdržím, odpověděl více, než několika krátkými větami. Tento si však rozsáhlejší odpověď určitě zaslouží. A protože jde o věci veřejné, a paní pisatelka je známá dlouhodobá politička, tak i má odpověď bude veřejná. I proto, že slouží jako dokonalá ilustrace mentality, jež umožnila, aby se svého času křesťansky orientovaná strana dostala do vleku těch šíbrů, jimž jsem se věnoval ve svém prvním článku.

Smutný příběh - o kom?

Vážený pane Semíne,                                                                    

na internetu jsem narazila na Váš článek ze dne 20. 4. 2015 Partaj se Sekyrou v zádech…