Jeho písaři, rozmístění po českém, poněkud jednorozměrném mediálním prostoru, vždy pohotově přesvědčovali pochybující o tom, že to je vlastně roztomilé, že to u něj sedne jako „prdel na hrnec."

Proto jsem byl příjemně překvapen tím, že se ministr zahraničí do často nevybíravých útoků proti Ladislavu Bátorovi zpočátku nezapojoval. Zmýlil jsem se v něm. Jeho veřejný výrok o Bátorovi jako pomatenci a pazdeří v jisté části těla, kterým si vykoledoval shovívavou a pro média neurčenou Bátorovu reakci, není hodný šlechtice. Proč se od poddaného očekává vyšší míra slušnosti než od vrchnosti s modrou krví, je mimo mé chápání.