Otázky, které si položila Miluš Kotišová ve svém článku, který v Parlamentních listech vyšel pod titulkem Peníze jsou jazyk. Vznikly dřív, než jsme pobrali rozum (k přečtení ZDE) jsou podnětné a dobré, s odpověďmi mám už problém. Z textu je příliš vidět, že autorka není ekonomka. Obecně se totiž domnívám, že jde o výrobu a rozdělování a ne o peníze. Peníze mají vše zprostředkovat. Nejlepší definice ekonomie (podle mě) je, že jde o rozhodování za situace nedostatku. Nikdy totiž není k dispozici tolik času, materiálu a strojů, aby byly uspokojeny „potřeby“ všech. Z toho plyne, že musí existovat nějaká metoda, jak říct „Ty si to můžeš vzít a ty ne. Použije se tenhle materiál a tenhle je příliš drahý. Tohle se bude vyrábět a tohle ne.“ Uvedený problém řešila společnost historicky přes peníze, samozřejmě s nějakými doprovodnými zásahy státu.

Když Pol Pot zrušil peníze…

Komunisté se bez peněz chtěli obejít, ale pak je dodatečně zavedli. Tam se ovšem odehrával boj mezi penězi a centrálním rozhodováním. V situaci, kdy se výroba stále více komplikuje, nevidím způsob, jak se bez peněz obejít. To bychom museli zase zavést nějaký „centrální mozek“ jako byla Státní plánovací komise. Z mého hlediska viděno, „penězi“ bych se tolik nezabýval. Ty nejsou tolik důležité. Naproti tomu výroba a rozdělování – to je jiná. Zavádějící jsou ovšem i další autorčiny nápady, týkající se „vykradení peněženek s bitcoiny“, což do úvah o podstatě peněz už nepatří vůbec. Zároveň je Kotišové textu patrné, že má jen malé povědomí o tom, jak funguje moderní centrální banka. Kdyby byla v tomhle ohledu znalejší, pak by část (uznávám, že opravdu jen část) problémů (jejích otázek) zmizela. Snahu pokládat si znovu základní otázky považuji nicméně za legitimní, třeba se něco jako nové odpovědi opravdu najde.