Miluš Kotišová publikovala v Parlamentních listech článek „Peníze jsou jazyk. Vznikly dřív, než jsme pobrali rozum“ (k přečtení ZDE). Následovala autorčina stať „Bloudí Milan Barna a s ním celá monetární ekonomie, což se dovedně zastírá“ (ZDE). Třetí Kotišové text nese název „Když Jan Kozák nerozumí, spustí o vílách a feminismu. Jde ale o peníze!“ (ZDE). Nechci být nezdvořilý, ale při čtení uvedených tří článků trpím.

S novou šrajtoflí zlatý věk

Při čtení Kotišové textů jsem si vzpomněl na svá studia v sedmdesátých letech na Vysoké škole ekonomické, kdy povinnou literaturou na zkoušku z politické ekonomie byl nechvalně známý „Cagolov“. Fascikl měl přes tisíc stran, žádný odstavec nedával smysl a většina vět nenavazovala na předchozí. Občas se navíc objevil nějaký nelogický výkřik. Trpěl jsem tehdy, trpím i u výše uvedených článků. Jakou mají proboha souvislost krádeže bitcoinů s tvrzením, že „peníze jsou jazyk“? Patrně klíčové jsou následující věty z prvního autorčina článku: „Chovám naději, že jestliže znovu důkladně promyslíme peníze, můžeme uspokojivěji vyřešit většinu současných palčivých a enormních problémů. Jsou-li peníze jazyk, otázka už není ani tak kolik peněz má být v hospodářství, ale co chceme komunikovat napříč společností. S novými penězi se pochopitelně zákonitě promění i společnost jako taková. V krátkosti se tedy rovněž zamyslím, co z toho vyplývá pro politiku a společnost a přednesu určitou utopickou vizi společnosti. Nebojme se otevřít stavidla lidské imaginace.“

Nad definicí prachů věda zívá

V žádném ze tří článků Kotišová tvrzení „peníze jsou jazyk“ nevysvětluje, ani nezdůvodňuje, stejně jako nám zůstala dlužna „utopickou verzi společnosti“ a „co z toho vyplývá pro politiku a společnost“. Na několika stranách popisuje různé lingvistické definice jazyka, což je zajímavé a soudím, že je to pro lingvistiku zásadní problém. Pro celou naši debatu je nicméně rozhodující, že peníze nejsou pro ekonomii zásadní otázkou, i když to laikům může tak připadat. Pro nás jako občany (tedy pro nás méně šťastné) představují peníze, spíše jejich nedostatek, jeden z hlavních problémů, ale pro ekonomii jako vědu příliš zajímavé nejsou. Definicí peněz se jako jedním z méně důležitých problémů zabývá měnová ekonomie, nicméně i pro ni existuje dlouhá řada důležitějších a zajímavějších otázek. Navíc představa, že „s novými penězi“ (rozuměj s nově definovanými penězi) „se … promění i společnost“ je naprosto nesmyslná. Vůbec nechápu, jaký má tvrzení o penězích a jazyku vztah ke kritice „kursové intervence (2014 až 2017)“. Autorka má zde zřejmě na mysli kurzový závazek České národní banky (ČNB) z těchto let. Podstatu jevu však Miluš Kotišová přes veškerou nastudovanou literaturu evidentně nepochopila. Jak vše totiž souvisí s tvrzením, že některé centrální banky mají záporný vlastní kapitál? Takovou „souvislost“ zase nechápu já. Tyhle a podobné výroky jsou zřejmě záhadou nejen pro mě, ale i pro ostatní čtenáře.