Miluš Kotišová publikovala v Parlamentních listech článek „Peníze jsou jazyk. Vznikly dřív, než jsme pobrali rozum“ (k přečtení ZDE). Následovala autorčina stať „Bloudí Milan Barna a s ním celá monetární ekonomie, což se dovedně zastírá“ (ZDE). Třetí Kotišové text nese název „Když Jan Kozák nerozumí, spustí o vílách a feminismu. Jde ale o peníze!“ (ZDE). Nechci být nezdvořilý, ale při čtení uvedených tří článků trpím.
S novou šrajtoflí zlatý věk
Při čtení Kotišové textů jsem si vzpomněl na svá studia v sedmdesátých letech na Vysoké škole ekonomické, kdy povinnou literaturou na zkoušku z politické ekonomie byl nechvalně známý „Cagolov“. Fascikl měl přes tisíc stran, žádný odstavec nedával smysl a většina vět nenavazovala na předchozí. Občas se navíc objevil nějaký nelogický výkřik. Trpěl jsem tehdy, trpím i u výše uvedených článků. Jakou mají proboha souvislost krádeže bitcoinů s tvrzením, že „peníze jsou jazyk“? Patrně klíčové jsou následující věty z prvního autorčina článku: „Chovám naději, že jestliže znovu důkladně promyslíme peníze, můžeme uspokojivěji vyřešit většinu současných palčivých a enormních problémů. Jsou-li peníze jazyk, otázka už není ani tak kolik peněz má být v hospodářství, ale co chceme komunikovat napříč společností. S novými penězi se pochopitelně zákonitě promění i společnost jako taková. V krátkosti se tedy rovněž zamyslím, co z toho vyplývá pro politiku a společnost a přednesu určitou utopickou vizi společnosti. Nebojme se otevřít stavidla lidské imaginace.“
Nad definicí prachů věda zívá
V žádném ze tří článků Kotišová tvrzení „peníze jsou jazyk“ nevysvětluje, ani nezdůvodňuje, stejně jako nám zůstala dlužna „utopickou verzi společnosti“ a „co z toho vyplývá pro politiku a společnost“. Na několika stranách popisuje různé lingvistické definice jazyka, což je zajímavé a soudím, že je to pro lingvistiku zásadní problém. Pro celou naši debatu je nicméně rozhodující, že peníze nejsou pro ekonomii zásadní otázkou, i když to laikům může tak připadat. Pro nás jako občany (tedy pro nás méně šťastné) představují peníze, spíše jejich nedostatek, jeden z hlavních problémů, ale pro ekonomii jako vědu příliš zajímavé nejsou. Definicí peněz se jako jedním z méně důležitých problémů zabývá měnová ekonomie, nicméně i pro ni existuje dlouhá řada důležitějších a zajímavějších otázek. Navíc představa, že „s novými penězi“ (rozuměj s nově definovanými penězi) „se … promění i společnost“ je naprosto nesmyslná. Vůbec nechápu, jaký má tvrzení o penězích a jazyku vztah ke kritice „kursové intervence (2014 až 2017)“. Autorka má zde zřejmě na mysli kurzový závazek České národní banky (ČNB) z těchto let. Podstatu jevu však Miluš Kotišová přes veškerou nastudovanou literaturu evidentně nepochopila. Jak vše totiž souvisí s tvrzením, že některé centrální banky mají záporný vlastní kapitál? Takovou „souvislost“ zase nechápu já. Tyhle a podobné výroky jsou zřejmě záhadou nejen pro mě, ale i pro ostatní čtenáře.
Vydělávají vždy a na všem
Napůl zmatek, napůl bulvár. Proč se Kotišová zabývá tím, že komerční banky na devizovém závazku vydělaly? Ty přece vydělávají vždy a na všem. Takovými pseudoproblémy se vzrušuje spíše bulvár než ekonomická věda. Jestli chce Miluš Kotišová „kurzovou intervenci“ (tedy kurzový závazek) podrobit kritice, tak ať to udělá. Nepochybně najde řadu argumentů i spojenců, stejně jako v případě podpory této „intervence“. Nechť ale vše udělá přímo a nespojuje s tvrzením, že „peníze jsou jazyk“. Příslušnou souvislost totiž nenajde ani s lupou. Chce-li být kritická vůči současnému systému centrálního bankovnictví nebo přímo k ČNB, tak na to má také plné právo. Měla by však argumentovat otevřeně a uvést důvody. Naprosto nechápu, proč je vše přimícháno do zmíněného článku.
Sejdeme se u zaříkávače
Celý přístup Miluš Kotišové mi připadá, jako když se někdo bez znalosti anatomie, chemie, biochemie, neurologie a dalších oborů rozhodne studovat pouze ledviny a jejich funkce. Zmíněná osoba pak začne navíc tvrdit, že všechny nemoci mají svůj původ v ledvinách a jako důkaz uvádět počty zemřelých na nádory a infarkty. Kdybychom podle „experta“ správně nazvali („definovali“) zmíněný orgán a nově stanovili jeho funkce, vyřešili bychom všechny hlavní zdravotní problémy lidstva a lidé by se běžně dožívali dvou seti let. Svá tvrzení by „expert“ navíc podpořil argumentem, že lékaři přece neznají všechno a při stavbě nemocnic dochází často ke korupci. Tvrzení Miluš Kotišové je obdobně nesmyslné. Ani ekonomové zcela jistě neznají všechno. Hospodářský „organismus“ je natolik komplikovaný a navíc se v čase proměňující, že ekonomové pravděpodobně nikdy nebudou rozumět všemu a jejich ekonometrické modely budou vždy nepřesné. Stejné poměry platí pro organismus lidský a znalosti lékařů. Ale tak jako péčí o měnu vlády pověřují vzdělané, leč „nedokonalé“ ekonomy a nikoli laiky, tak Kotišová v případě nemoci jistě navštíví „nedokonalé“ lékaře a nikoli zaříkávače.
Stálo by za to provést samostatný výzkum
Celou nepříliš povedenou debatu bych rád definitivně ukončil dalším (pro mě) nesmyslným citátem z třetího článku Miluš Kotišové (Když Jan Kozák nerozumí…): „V tomto smyslu by počet živých jazyků (uváděný dříve) a počet peněžních alternativ zhruba odpovídal. Stálo by za to provést samostatný výzkum, který by se podíval na to, jak spolu souvisí vícejazyčnost v jednotlivých národech se souběžným výskytem vícerých peněz…“ Co k tomu dodat?
Milan Barna
Poznámka redakce:
Kromě výše zmíněných tří článků od Miluš Kotišové se k tématu rozproudila bohatá diskuse. Ekonom Milan Barna napsal článek Ekonomové nerozumí výroku, že peníze jsou jazyk. Miluš Kotišová bloudí. Barnův článek je k náhledu ZDE. Religionista a překladatel ze sanskrtu Jan Kozák s Kotišovou polemizoval také dvakrát. Nejdříve tomu tak bylo ve stati nazvané Používání zlatých mincí bylo napodobováním božských věčných hodnot (k přečtení ZDE). Další Kozákova odezva pak byla publikována s titulkem Peníze nejsou jazyk. Proč nosí absolventi univerzit v USA zednické čepice? (k náhledu ZDE).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
