Před nedávnem jsem v Parlamentních listech publikovala článek, který vyšel pod názvem Peníze jsou jazyk. Vznikly dřív, než jsme pobrali rozum (k náhledu ZDE). Na můj text reagoval Milan Barna svým příspěvkem, který byl nazván Ekonomové nerozumí výroku, že peníze jsou jazyk. Miluš Kotišová bloudí ( k přečtení ZDE). Tak jak je to?

Absolutně falešný a prázdný Pol Pot

S Milanem Barnou se shodneme nepochybně na jedné věci: peníze byly a zatím jsou prostředkem (organizace, komunikace napříč společností – doplňuji), jak zajistit, aby mohla probíhat výroba, rozdělování, směna, investice a spotřeba. Dále se shodneme na tom, že společnost v našem stupni vývoje potřebuje k tomuto účelu alespoň takto špatný nástroj, respektive nějaký takový nástroj. Rozhodně nikde netvrdím, že se máme zbavit peněz bez náhrady. Patrně redakční mezititulek, nabízející srovnání s Pol Potem, je tedy prázdný (laciný), tímto směrem neleží žádný průsečík s mým úhlem pohledu. Jinak ostatně soudím, že pokud Milan Barna vychází jen z tohoto jednoho uveřejněného článku, kde jen čerpám ze své téměř třísetstránkové knihy Jazyk nepoznaný: peníze, tak sice dělá řadu rychlých závěrů o mém přemýšlení a „bloudění“, ale jinak jde mnohem více o dohady.

Zapojte symbolplex

Definice jsou podle mého soudu velmi důležité. Kdybych měla přirovnat náš stav poznání peněz, tak si troufám tvrdit, že jsme si vyrobili stoličku na jedné nožce, kterou musíme v sedu neustále svým tělem a nohama vybalancovávat, abychom nespadli. Vzájemně se pak přesvědčujeme, jak je to sezení pohodlné. Ještě jsme nedospěli k poznání, že ideálně má židle nohy čtyři, nebo alespoň tři a ještě třeba opěrátko. Konkrétně k penězům: dnes používáme plochou jednorozměrnou cenu (víme, co si můžeme dovolit a jak dlouho na to musíme pracovat), ale mohli bychom už dávno používat cenu vícerozměrnou, která by odkryla přímo v ceně – v jakémsi symbolplexu) podstatně více informací kolem samotného procesu vznikání služby a výroby (např. zdravotní nezávadnost, důstojné mzdy, nabírání nových pracovníků, přidaná hodnota, přínos pro státní rozpočet apod.)