Vědci a výzkumní pracovníci po celém světě intenzivně hledají na nový koronavirus obranu. V předních liniích nové bojové fronty stojí i další novodobí hrdinové, kteří denně riskují své životy, aby pomohli nakaženým pacientům: lékaři, zdravotní sestry, další personál nemocnic, řidiči sanitek, laboranti a mnozí další, kteří si zaslouží náš obdiv a uznání.
Jen se sebezapřením odháníte nutkání
Když se před lety objevil na scéně života jeho obávaný infekční nepřítel, virus HIV, napsal jsem:„Otevírám dveře s nápisem Pozor, nebezpečí infekce! – a ruka na klice na okamžik znejistí. Tady v Institutu hygieny a epidemiologie (nyní Zdravotní ústav) v pražské Šrobárově ulici vědci mimo jiné zkoumají původce mnoha závažných chorob, a už jenom pomyšlení, že se pohybujete v prostředí lidí zabývajících se výzkumem nejrůznějších infekcí způsobených viry, baktériemi nebo parazitárními protozoi (tedy prvoky) a plísněmi, vyvolává zvláštní pocit. Jen se značným sebezapřením odháníte z mysli nutkavé podezření, že některý z těch záludných organismů se třeba právě teď usídlil na vašich prstech. Cosi vám neustále přikazuje, abyste se pokud možno ničeho nedotýkali, a že si pak musíte co nejpečlivěji umýt ruce. Není-li už stejně pozdě“. S obdobnými pocity se netají ani mnozí publicisté z jiných zemí, dostanou-li se kdekoli ve světě do dnes již početných laboratoří, v nichž se odborníci zabývají výzkumem patogenních mikroorganismů. Ti muži a ženy v bílých pláštích, pro většinu z nás možná „nepochopitelní hazardéři se svými životy“, potomci slavných lovců mikrobů Paula de Kruifa, si vskutku zaslouží úctu. Bojovníci se smrtí, neokázalí, širšímu světu málo známí hrdinové, denně prokazují odvahu, mnohdy i za cenu ohrožení vlastní existence.
Jak ovlivní mezilidské vztahy?
Píši tyto řádky v době, kdy v médiích lavinovitě přibývají zprávy o bezesporu nejzávažnějším zdravotnickém problému naší doby. Je jím koronavirus COVID-19. Jeho výskyt v Česku vyvolává ne bezpředmětné obavy, které by ještě nedávno leckdo mohl pokládat za neopodstatněné. Počet případů nákazy narůstá geometrickou řadou. Je tak jednou z nejnovějších záhad lékařské mikrobiologie, a jak se zdá, zřejmě zdaleka ne poslední. Stojí za ním mnoho otazníků. Jak třeba ovlivní mezilidské vztahy, naše myšlení, ekonomiku, kriminalitu? Dočasná bezradnost nesmí však vést vědu k pesimismu. Rozluštila přece až doposud už leckteré dříve nevysvětlitelné jevy. Doufejme, že časem lidský důvtip přijde na kloub i této rozporuplné hádance. Vždyť dosavadní zkušenosti přesvědčivě dokazují, že ve světě není nic záhadného a tajuplného. Všechno kolem nás podléhá objektivním přírodním zákonům, o čemž se stále přesvědčujeme. Tajemství z tohoto zorného úhlu existuje tedy jen pro nezasvěcené.
Přes překážky ke hvězdám
Pokud jde o hledání léku, jsme na tom podle Zdeňka Hostomského, ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, lépe než třeba v případě pandemie HIV v 80. letech minulého století. „Tehdy se nevědělo, co to způsobuje. V současnosti přesně víme, jaký je to virus a známe i jeho sekvenci. Cesta, co dělat dál, je tak relativně přímočará,“ říká chemik. Očkovací vakcína je tedy toužebně očekávaná.
Otevírám životopisnou zpověď bývalého bakteriologa Paula de Kruifa, knihu Co vítr odvál, která na posledních stránkách končí smrtí jeho milované ženy, laborantky Rhey, tragickým a nepřekonatelně bolestným mezníkem jeho života. Stojí za to ocitovat těch několik řádků, k nimž se v duchu znovu vracím, když přemýšlím o obětavé práci oněch lidí v bílých pláštích, kteří ze svých Petriho misek získávají poznatky, které leckdy ještě včera byly pro nás zastíněny tmou.
„Jednou, když jsem u ní klečel s hlavou na pelesti, vešel vesele a s omluvami dr. Julian. „O čem si tu povídáte, děti?, zeptal se s úsměvem. „Snažíme se zjistit, co bylo v našem společném životě nejdůležitější a nejcennější“, odpověděl jsem. „Smím vědět, co to bylo?“, zeptal se doktor. Rhea se zmohla na odpověď, ačkoli byla udýchaná, jako by byla rychle běžela po břehu jezera. „Dá se to snadno shrnout do několika slov, doktore. Snažili jsme se být čestní a stateční,“ prohlásila Rhea s úsměvem. Pamatuji si, že to byla její poslední slova a její poslední úsměv.“
Velká pravda ve fyzice je to, čeho opak je také velká pravda
Osudy lidí z lékařského a vědeckého prostředí, kteří bojují za zdraví člověka, symbolizují ovšem mnohem víc, než jenom dramatický konflikt lidstva se skrytými původci nemocí. Odráží se v nich specifická vlastnost lidské povahy, bez níž by se asi nezrodily četné objevy a vynálezy, bez které bychom byli zaskočeni mnohonásobně větším množstvím hádanek o tom, kdo jsme, odkud přicházíme a k čemu jsme: utkvělá posedlost, nezkrotná vůle nevzdat se, nenechat se odradit častými neúspěchy při odhalování zákonitostí živé i neživé přírody kolem nás. Je to v nejlepším slova smyslu fanatismus. Znovu a znovu se vrhat na problémy, které v minulosti už tolikrát odolaly soustředěnému náporu poznání. Dáme jistě za pravdu Lewisi Thomasovi, imunologovi a publicistovi, mimo jiné i u nás dobře známému svou knihou esejů Buňka, medúza a já, že „lidská zvědavost na věci světa představuje hlubokou touhu, touhu možná zakotvenou někde v chromozómech lidských bytostí, touhu zjišťovat o přírodě víc a víc“. Fandím této zvláštní posedlosti, i když se ukazuje, že ne vždy vede k přímočarému posunu vědy vpřed. Porovnáme-li však úroveň poznatků z dřívějších dob s těmi současnými, pak názorně vidíme, kolik se toho ve vědě udalo třeba za pouhé jedno desetiletí. Bylo by ovšem iluzorní tvrdit, že tento významný pokrok snížil počet vědeckých problémů, které stále ještě čekají na vysvětlení. Spíše naopak, neboť četné vědní obory dnes žijí z paradoxů. Už slavný dánský fyzik Niels Bohr dospěl k závěru, že „velká pravda ve fyzice je to, čeho opak je také velká pravda“. Příval nových, nezřídka převratných vědeckých objevů tato slova jen potvrzuje. Mnohé se zdálo už téměř jasné, rozluštění četných tajenek přírody bylo zdánlivě na dosah ruky – a hle, přibylo vlastně jen množství dalších nejistot.
Karanténa je účinná, tak co
Podobné analogie bychom nalezli i v jiných oborech. Například některé fyzikální zákony se opravují každých pár let, některé se rovnou ruší. Podchytit tyto četné paradoxy moderní vědy, z nichž se v každodenních názorových střetech rodí naše současnost, je i současným úkolem boje s koronavirem COVID-19. Optimismus, že už se pracuje na vakcínách, které vycházejí z poznatků některých jiných virových epidemií, je dobrým znamením. Předznamenává, že jsou věci v pohybu, že ve výzkumných laboratořích a v pracovnách vědců se přece jen cosi děje, co pro nás vkládá nové naděje. Co samozřejmě platí dnes, nemusí platit za dva dny. Ale zatím se zdá, že třeba v porovnání s chřipkou je v našich podmínkách koronavirus méně nebezpečný. V Číně počet případů nestoupá a opatření v karanténě jsou vysoce účinná. V letech 2003 koronavirus způsobil epidemii nemoci SARS a tehdy byla úmrtnost zřejmě vyšší. Po několika měsících ale SARS z ničeho nic skončila. Boj s časem tedy pokračuje. Nezapomínejme na ty, kteří ho i za nás postupují.
(Autorem článku je Milan Bauman, dlouholetý popularizátor vědy. Jeho novinkou je kniha nazvaná Mozek: zázrak na pět – Neviditelné souvislosti dějů, které se odehrávají v naší hlavě.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: PV
