Autorovi jsem způsob, jímž se zmíněným materiálem naložil, vytkl s tím, že by mj. bylo třeba analyzovat, zda a do jaké míry byly jednotlivé částky vyplaceny účelně. Reagoval podrážděně. Nezáleží mi na přesnosti čísel, ale na principu. Peníze slouží tomu, kdo si objednal službu. Soros to ví a proto musí být "velký filantrop", aby tím přikryl, jak velký je darebák a je pak jedno, kolik přesně peněz dal na "rozvoj demokracie" a jak se mu to podařilo a kolik peněz dal na Majdan a jak se mu to podařilo. Ne, přesné částky nejsou tak důležité.

Struktura výdajů dotčených NNO tedy není podle autora důležitá, na druhé straně jeví obavu, že by dotované NNO či cizinci v naší zemi žijící za ně mohli vyvolat Majdan. Nu… 

Ano, Sorosova nadace Open Society Fund některé projekty týkající se cizinců skutečně financuje, rozhodně ne však jejich většinu. NNO pracující s cizinci jsou na základě vládní Koncepce pro integraci cizinců financovány zejména z rozpočtu České republiky prostřednictvím dotací MPSV, MŠMT a krajských úřadů. Granty se vypisují zejména pro dvě základní oblasti – specializované sociální a zdravotní poradenství a jazykové vzdělávání. 
Systém není ideální, David má pravdu v tom, že kontrola akcentuje bezproblémové účetnictví, velmi málo se týká obsahové stránky dosažených výsledků. Dovoluje, aby byly vykazovány formálně, formálně se „plní ukazatele“ i u projektů, které jednoduše řečeno jen vytahují peníze poplatníků z kapes. To veřejně připouštím. Dr. David k tomu ironicky dodává: Pokud jde o ty vyžírky, můžeme je lidsky chápat, "žiťchóčetsa", jak říkají Rusové. Pokud z mladické blbosti vystudujete bezperspektivní humanitní obor, tak budete vděčen, že vás vůbec někdo zaměstná.

Z autora bohužel mluví neznalost. NNO sdružené v Konzorciu organizací pomáhajících cizincům nemohou zaměstnávat nikoho, „kdo z mladické blbosti vystudoval bezperspektivní humanitní obor“. Nedovoluje jim to především zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., který pro výkon těchto služeb vyžaduje registraci a přesně vymezené vzdělání. Kvalita služeb je kontrolována, služby musí splňovat přísné standardy. Jinou věcí je ovšem již zmíněná formálnost kontrol a zásadní otázkou je reálná potřebnost některých služeb, zejména těch, jež se týkají tzv. multikulturních aktivit. I s ohledem na to, že podobné služby zajišťují v krajích paralelně státní Centra pro integraci cizinců je rovněž třeba se ptát, zda není nabídka personálně předimenzovaná. A zda by část kapacit jejich pracovníků nemohla poskytovat sociální služby jiným cílovým skupinám.